Ranní úvaha
Anna Beata Háblová: Věčnost bydlících
Ranní úvaha
Anna Beata Háblová: Věčnost bydlících
Vltava
Jsem tvůj domov. Do nových dnů to staré a zažité. Nesčetněkrát dotýkaný stůl, omšelé polstrování sedačky, postel plná zbytků kůže. Monotónnost opětovného vracení se k bydlišti je aluzí věčnosti. Ty a tvůj byt stárnete, aniž by sis všimnul – dny se zdají nekonečné. Pak jsou ale chvíle, kdy nemáš stání a chceš odsud pryč. Tento stůl a tyto zdi už jsi viděl tolikrát, že už to mezi nimi nevydržíš.
Anna Beata Háblová