Ranní úvaha
Jan Bělíček: Toxické mužství ve Spojených státech
Ranní úvaha
Vltava
Švédská akademie letos naprosto zaslouženě udělila Nobelovu cenu za literaturu francouzské Annie Ernaux, jedné z nejdůležitějších evropských spisovatelek současnosti. I v českém tisku o ní bylo napsáno dost a snad už není potřeba znovu vysvětlovat, v čem spočívá její význam. Rád bych se teď věnoval autorovi, který během svého života získá „literární Nobelovku“ s naprostou jistotou také.
Jan Bělíček
Přepis epizody
-
Švédská akademie letos naprosto zaslouženě udělila Nobelovu cenu za literaturu francouzské ani Erno, jedné z nejdůležitějších evropských spisovatelek současnosti. I v českém tisku o ní bylo napsáno dost a snad už není potřeba znovu vysvětlovat, v čem spočívá její význam. Rád bych se teď věnoval autorovi, který během svého života získal literární Nobel, o vkus naprostou jistotou také. Zatím je mu pouhých 43 let a nějakou dobu si tak ještě počká. Ale už teď napsal více zásadních literárních děl, než kolik se jiným autorům podaří vytvořit za celý život. Mluvím o americkém spisovateli Benu Lenerovi, jemuž nedávno vyšlo první převedení knihy do češtiny. Nakladatelství a ergo v překladu Olgy Bártové publikoval o jeho zatím poslední román to pecka škola, a čeští čtenáři tak mají skvělou příležitost se seznámit s tím nejlepším, co současná americká literatura nabízí. Bendl Verner je jeden z nejvýraznějších představitelů současného literárního mikro žánru auto fikce, tedy psaní, v němž autoři a autorky přiznaně vycházejí ze svých vlastních životních zkušeností a přetvářejí je do sugestivních. Prostě tímto způsobem postupoval ve svých předchozích knihách. Opouštíme nádraží, a to i v knize 10 0 4. A podobným způsobem pracuje i tentokrát v teplické škole. Hlavním sledovaným životním obdobím autorova alter ega Adama Gordona je v této próze dospívání. S Adamem se setkáváme na konci 90. let ve městě to pecka ve státě Kansas na americkém středozápadě. Jak směřuje k dokončení středoškolského vzdělání? Připravuje se na univerzitní studium v New Yorku a zároveň bojuje o federální vítězství v debatních kláních amerických studentů. Poslední román Benalla je ovšem v mnoha ohledech ambicióznější a košatější než ty předchozí. Autor tentokrát do příběhu dostává i perspektivy jiných postav. A ty jsi v jeho vyprávění berou slovo. Vyprávějí především Adamově rodiče dějin. A jo ne ten dva židovští intelektuálové, kteří se dokonce jsem přestěhovali kvůli práci na prestižní místní klinice zaměřené na problematiku duševního zdraví. Vyprávění Adam a jeho dvou rodičů i méně intelektuálně nadaného spolužáka dere na, tvoří v Leitnerově knize kompozici, jejímž hlavním cílem je zrekonstruovat podoby temných stránek americké maskulinity v posledních několika dekádách. Děje se tak paradoxně v 90. letech, které byly tehdejšími aktéry vnímány jako velké vítězství amerického liberalismu, volnomyšlenkářství a jako éra, v níž nemají diskriminace, rasismus či homofobie žádné místo. Bendla přesvědčivě ukazuje, že temné podoby amerického mužství z veřejného prostoru ve skutečnosti nikdy nezmizely. A že příběh o ideálních a idealistických devadesátkách byl vždy iluzí. Odhaluje to třeba i zkušenost jeho matky Héry jet, která právě v této době vydala několik bestselerů popularizujících psychologické a psychoanalytické poznatky ohledně rodiny a mezilidských vztahů. Kromě toho, že se díky svým knihám dostala do slavné talk show Oprah Winfreyové, začali jí ve stejnou dobu anonymně volat i tzv. chlapi, jak jim sama říkala. Skrze chlapy do příběhu pronikají zamlčované aspekty americké společnosti, které postupem času nabývají na síle a jsou stále hlasitější. Bendl Verner v románu tuto linku vede až k mocenskému nástupu americké konzervativní pravice a k prezidentství Donalda Trumpa. Právě to je v jeho příběhu vrcholným momentem frustrovaného a toxického mužství Spojených států amerických. Takto nastíněný děj může působit příliš lacině a didakticky, ale nic nemůže být Lernerovou psaní vzdálenější. Svým způsobem ve své tvorbě navazuje na americké mužské a silně analytické autory, jakými byli třeba Philip Roth nebo David Foster Wallace. Toto psaní ale paradoxně využívá ke kritice vypjatě mužského a analytického přístupu ke skutečnosti. Suverenita, nabubřelost a autorova snaha využívat velká gesta a myšlenkové koncepty může svým patosem celou řadu čtenářů odradit. Přesto je Lenerův styl v zásadě srozumitelný a strhující. I samotný tento styl je navíc předmětem nesmlouvavé analýzy, která tuto předstíranou autorskou jistotu kreativním způsobem podemílá. Zkrátka literatura jako stvořená pro Nobelovu cenu.