Ranní úvaha
Jen pro malé děti
Ranní úvaha
Jen pro malé děti
Vltava
Seděl jsem v tramvaji a kousek přede mnou stáli dva malí školáci a zapáleně spolu diskutovali. Mohlo jim být tak šest nebo sedm let, na zádech měli velké školní brašny a jejich útlá tělíčka se za brašnami skoro ztrácela. Zezadu vypadali trochu jako veliké aktovky na nožičkách. Můj úsměv se proměnil v těžko potlačovaný smích, když jeden z těch dvou hošíků řekl tenkým hláskem druhému: „Nevykládej mi tady pohádky pro malý děti“.
