Ranní úvaha
O hudbě, slovech a tichu
Ranní úvaha
O hudbě, slovech a tichu
Vltava
Osud mi nadělil v dětství drobnou nepříjemnost. Dlouhé čtyři roky jsem musel chodit do houslí, což přinášelo utrpení jak mně, tak i blízkému okolí, jež se nacházelo v doslechu. Jasně, housle měly opodstatnění, kdysi na ně přece hrál děda. Jenomže se nestaly nástrojem, kterým bych vyjadřoval svůj životní pocit. Přesněji řečeno, vydávané zvuky jakousi pravdu o životě sdělovaly, jen jsem se s ní neuměl ztotožnit.
