Ranní úvaha
Od zimy k jaru
Ranní úvaha
Od zimy k jaru
Vltava
A zase je tu jaro, ten prastarý a přece stále znovu svěží, čerstvý a opojný zázrak nového začátku, dar světla a tepla, které nezadržitelně, trpělivě, pomalu ale jistě vyhání poslední stíny zimy. A ptáci ve větvích jsou už zase opilí štěstím a zpívají a cvrlikají nepříčetnou radostí až do umdlení a ochraptění. Přichází vláda slunce, blíží se „lásky čas, hrdliččin zve ku lásce hlas a borový zavání háj,“ jak kdysi zpíval nesmrtelný Karel Hynek Mácha.
