Prognostický ústav československé Akademie věd je instituce dodnes opředena řadou mýtů. O co vlastně šlo? O sovětské kukaččí vejce, spiklenecké centrum KGB, případně StB, disidentské vědecké pracoviště či postupně se vytvářející společenství těch, kteří uměli být ve správnou chvíli na správném místě. K poslechu příběhu této instituce vás zve Pavel Hlavatý.

Kdy a jak vlastně prognostický ústav vznikl, přiblíží historik Luboš Studený z Masarykova ústavu Akademie věd ČR.

Prognostický ústav byl založen ve formě kabinetu v roce 1984. Ale tady je potřeba ještě uvědomit, že i ten širší kontext, proč ten ústav byl založen, což je samozřejmě jednak nějaké plánování a jiné pole prognostiky. Varování jsou zřejmě je neodmyslitelně spjato se socialistickým režimem. Prognostika bylo, ne zas tak nový fenomén. 60. letech už se prognostika nebo tedy spíše futurologie objevuje zejména v nějaké odspodu jdoucí aktivitě vědecké. Samozřejmě s invazí vojsk Varšavské smlouvy už futurologie příliš spojena se západem a pak jsem se od toho trošku odstřihl s tím barem od 70. let už máme spíš jenom prognostikují a ta už je implementován a ze shora bylo. Tady určitá tradice dlouhodobých výhledů, už verdikt od 50. let, které seděly na 20 let. A to zapadá přesně do toho z toho kontextu. Důležitou roli tady hraje sovětským příklad, kdy to dlouhodobé plánování, které jako delší, než známe ty klasické pětiletky, bylo přeneseno ze státní plánovací komise na Akademii věd. Tehdy to byla určitá šance pro ty reformě naladěné kruhy v komunistické straně nebo i na akademii, aby se pokusili prosadit nějaké své vize či reformy. Reforma tehdy byla samozřejmě vše. Kvůli 60. se mu zakázané slovo a byly tedy pověření v roce 79 vládou, aby vypracovali určitý výhled. Tehdy to měl na starost Radovan Richta, velká osobnost teorie vědeckotechnické revoluce. A vybrat svoje té Československo 2000, které už tehdy bylo velmi kritické. Jeho výhledy, které tam byly nastíněny, byly to my ne optimistické.