Možná je podobný příběh uložený ve vaší rodinné paměti. Možná se schovává v zapomenutých dokumentech na dně šuplíku vašeho psacího stolu. Možná její prožila vaše babička či dědeček a díky jejich neskonalé síle a vůli žít jste dnes na světě? Události, o kterých uslyšíte, se odehrály před téměř 80 lety. Jejich aktéři jsou dávno po smrti. Přesto teprve nyní se pomocí unikátního souboru dopisů daří odkrýt příběh, který by vydal na román či hollywoodský velkofilm. My vám jej budeme vyprávět prostřednictvím rozhlasového pořadu. U jeho poslechu vás vítá na jaře Baláková. Téma plus na nelehký osud Otty Daňka a jeho maminky Alzy jsem narazila náhodou, když jsem připravovala reportáž o židovských obyvatelích středočeského městečka Uhlířské Janovice. Ota byl jedním z těch, kteří mířili pátého června 1942 kolínským transportem do Terezína. Tenkrát mu bylo 15 let a je jediným známým z přibližně čtyř desítek židovských obyvatel Uhlířských Janovic, kdo válku přežil. Do svého rodného města se však natrvalo nevrátil, takže o jeho válečném i poválečném osudu mezi místními není mnoho známo. Tím spíš mě zajímalo, jestli se o něm můžu ještě po takových letech něco dozvědět. Při přípravě reportáže jsem narazila na útlou knížku zapomenutí sousedé Židé v Čáslavi a Uhlířských Janovicích, kde je o Otovi jen drobná zmínka o jednom a jen o řadě jiných. Shodou náhod je jejím spoluautorem můj někdejší kolega ze studií v Brně, historik Marek Lauermann, ředitel nadačního fondu Dr. Dagmar Lieblové. Vypravila jsem se tady nejdřív za ním, aniž bych tušila, že se ho toto téma do jisté míry dotýká i osobně.

Já vlastně pocházím z židovské komunity z Kutné Hory. Můj tatínek byl Žid, a když jsme s bratrem jsme se zabývali prostě takovou tu rodinnou anamnézou, tak jsme taky začali právě jak hledat v historii. A nejdřív jsem teda napsal v historii Židů v Kutné Hoře. A pak, když jsem zjistil, že vlastně to téma je prostě souvisí právě s tím i dalšími ohnisky toho židovského osídlení na Kutnohorsku, tak jsem narazil na Uhlířskojanovické Židy a začal jsem se tím právě jako hlouběji zabývat a vlastně ve spolupráci s valenou Kašparovou, což je historička z muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě, tak jsme vytvořili tento malý spisek, který teda vlastně popisuje dějiny Židů v Uhlířských Janovicích od středověku, přesunu, období emancipace až vlastně po zánik té komunity v roce 42, kdy vlastně drtivá většina těch lidí z karvinských Židů byla deportována do Terezína. Většina z nich pak byla deportována ještě dlouho vlastně vyhlazovacích táborů na východě.

Mě by třeba zajímalo například Ota Daněk, o kterém jsem nalezla zmínky, tak zůstalo bohužel jenom u těch zmínek. Ani v Janovicích se přesně neví, co se s ním po válce stalo.