Vizitka
Islandská literatura jako třeskutá směs. Je otevřená a liberální, říká překladatelka Marta Bartošková
Vizitka
Vltava
Když na ní v roce 1993 v Reykjavíku poprvé promluvil rodilý Islanďan, měla pocit, že před nesrozumitelným jazykem raději uteče. Na zpáteční letadlo do devadesátkové Prahy ale nakonec nenasedla. I proto dnes ovládá islandštinu tak, že z ní - jako jedna z mála – překládá historickou i současnou prózu i poezii. O záludnostech islandštiny i krásách země ohně a ledu mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Markéta Kaňková
Přepis epizody
-
Vizitka. Nejen ledovce, činné sopky, horké prameny a jezera, ale také literatura je to, co definuje současný Island. Malý ostrovní stát, který leží v Severním ledovém oceánu. Ostatně s literaturou se úzce ztotožňují sami Islanďané. Považují se za literární národ. Tradičně se také umísťují na předních příčkách žebříčku v počtu vydaných knih na jednoho obyvatele a spisovatelem se tu údajně stane každý 10.. Proč to tak je? Tak? I o tom dnes budu mluvit se svým dnešním hostem a tlumočnicí a překladatelkou nejen z islandštiny, ale také z norštiny a angličtiny. Hostem vizitky je Marta Bartošková. Zdraví vás Martho z Prahy do Brna po telefonních linkách. Doufám, že se slyšíme. Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den. A pár slov k Martě Bartoškové, která anglistiku a nordistiku.
-
Vystudovala na pražské Filozofické fakultě, kde také pokračovala v doktorském studiu, ve kterém se zaměřila na islandskou prózu druhé poloviny 20. století. Dnes je renomovanou překladatelkou z islandštiny, která do češtiny převedla třeba texty Johna Kalmana Stefan, co nám Einara Karas, ona či The Guardian Eliasson a někteří z nich letos zavítal já ještě zavítají na festival Měsíc autorského čtení, který se nejen v Brně, ale také v dalších městech koná do konce července. A jelikož se Marta Bartošková na přípravě islandského mače aktivně podílela, tak chci začít právě u něj. Festival začal v Brně před několika dny. A jestli jsem správně počítal. A tak na pódiu brněnské Husy na provázku, kde jsem, ač každoročně, koná, už ze svých textů četlo celkem sedm islandských autorů a autorek. A řekněte mi, jelikož vy jste člověk, který právě tyto autory v Brně uvádí a setkává se s nimi osobně. A které z těch setkání a pro vás byla nějakým způsobem objevná? Zajímalo by mě, jestli se třeba některý z těch autorů ukázal při osobním setkání a v nějakém jiném světle, než v jakém se bát třeba se vám vyjevil prostřednictvím četby jeho nebo jejich textu.
-
No, to je možná trošku složitá otázka. Já bych asi vyzdvihl a hned toho prvního autora, který Měsíc autorského čtení zahájil. A on to vlastně není ani spisovatel v pravém slova smyslu. Jmenuje se John Gerard a je známý tím především, že měl svého času působil jako starosta města Reykjavíku, ale zároveň je to herec a píše tedy i knihy. A v češtině dokonce vyšly v překladu dvě, hned dvě jeho knihy. Jedna je o tom o tom období, kdy kdy se trochu nečekaně dostal teda do té do té role starosty města Reykjavíku. Došlo k tomu nepřímo, dramaticky, ale tak jako Island totiž v roce 2008 málem zkrachoval nebo fakticky zkrachoval. A došlo k tomu poté, co vyšlo najevo, že ve společnosti probíhala korupce naprosto masivních rozměrů a tunelování ok, o kterém se nám Čechům vlastně ani ani nesní. A vznikla velká poptávka po nových tvářích. A lidé tedy zvolili zvolili zcela novou stranu, která původně vznikla jako recesistická strana a jejím předsedou byl právě tento John k nám a je to nesmírně zajímavý člověk. On zároveň otevřel ten Měsíc autorského čtení tím, že že tam zpíval vědmy. No píseň, což je středověká etická báseň i zpívaná. Bylo to velice působivé a a mě vlastně překvapila tato tato rovnováha mezi tím silným poutem k tomu středověkému dědictví a tím zcela jako aktuálním a živým zájmem o společenské otázky a o politiku.