Vybrali jsme pro vás
Liberecká galerie vystavuje obří instalaci bratří Stolínů. Zaplnila celou bývalou bazénovou halu
Vybrali jsme pro vás
Liberec
Obří instalaci architekta Petra a sochaře Jana Stolínových mohou vidět návštěvníci liberecké Oblastní galerie. Bílá geometrická stavba z polystyrenových kvádrů, umístěná uprostřed bazénové haly, je 7 metrů široká, 16 metrů dlouhá a na výšku má 6 metrů. Objekt také zahaluje umělá mlha, vše je doplněné světlem a výraznými zvuky.
Tomáš Mařas
Přepis epizody
-
Protože bazénové haly jakoby vestavěný objekt z bílých kvádrů. Než my jdeme vlastně na ochoz bazénové haly jsou polystyrénové kvádry. Kolik jich na tu chce zřídit? Stavbu ve stavbě padlo. V těchto kvádrů, které jsou m x tři m délky, padlo asi 120 kusů. Můžeme na stavba ve stavbě i z vrchu otevřená. Stoupá s ní mlha. Jsou tady zvuky, které umocňují ten pocit. Je ta instalace index dva o tom, že si hrajete s prostorem, který Liberec a ne notoricky znají a přetváří toho úplně jinak. Je to tak. My v podstatě při našich inscenacích vkládáme do různých prostorů různé objekty nebo různé další prostory na další okamžiky, kdy ten prostor se snažíme přetvořit tak, aby divák, který tam vstoupí do notoricky známých prostoru, aby měl pocit, že je úplně někde jinde a že zažívá jinou situaci, vysvětluje jeden z autorů Petr Stolín. To je Said specifik instalace. Toto znamená řekněme pro konkrétní místo v konkrétním čase. Proč bazénová hala? Prostory komplikované, jak aplikovaný svojí architekturou? Je to historická architektura, takže z určitého pohledu nám nevyhovuje. My jsme mohli samozřejmě fungovat. I Bílek ovce. Ano, toto byla vylákalo, že ten prostor všichni znají. My jsme si, my ho taky známe. Vlastně jsme se nechtěli vyhnout i přímé konfrontaci s tou historickou stavbu. A samozřejmě i ty proporce, který tady jsou, umožňují vlastně postavit něco, co je třeba velký velký objem a zároveň ještě pořád jako se dostatek prostoru nad nad ním doplňuje.
-
Druhý z autorů Jan Stolín. Já se přiznám k jedné věci. Teď, jak to tam tak jako vrčí ten zvuk, je je mi to chvilkami nepříjemné. I to je účel, účel. My jsme chtěli, protože to je vlastně je toho prostoru. Je to o prostoru, je to o prázdnotě, protože my jsme vstoupili nějakým objektem, který může být architekturou a zrovna tak jako sucho nebo nějakým objektem. Ale podstatou tohoto objektu je vlastně prázdnota, ten objem prázdný, který je uvnitř. A nám šlo dalšími efekty, který tady jsou, což je světlo nebo teďka mlha, tak vlastně udělat kdysi fyzický moc fyzicky vnímání prázdnoty, bych. Dobře. A to jako podstatě je i ta hudba umožní, protože opravdu v ten moment vstupujete do jakého prostoru, který by byl někdo, tak jako v tomto momentě to nad tím zvukem.
-
Kolik jste vlastně použili těch nefyzických materiálu? Je to zvuk, je to světlo, je to mlha, tedy přesně definovaná stavba.
