Podle publicisty Jiřího Leštiny nejsou pokusy některých tuzemských politiků o tzv. vy mlčení Ukrajiny ničím jiným než přitakáním zlu.

Čerstvým příkladem je novopečená lídryně soc. Dem. Jana Maláčová, vyzývající k upozadění, či spíše k ignoranci ruské hrozby ve jménu vytvoření široké levicové aliance proti, jak ona sama říká, ožebračování pracujících, včetně spojenectví s komunisty Kateřiny Konečné, která Vladimira Putina líčí jako politika, jemuž musíme věřit a který jen brání svou zemi před ohrožením ze strany NATO. Tuto taktiku zavřených očí už v praxi předvedl hnutí ANO, když Andrej Babiš zakormidloval do otevřeně proruské europarlamentní frakce patrioti pro Evropu. A že by tím ano nahrávalo zájmům Ruska? To se šéfka hnutí ANO v europarlamentu Klára Dostálová snažila popřít tvrzením, že s nikým v rámci frakce nemluvili o Rusku a Ukrajině, ale jen o společných tématech, jako je Green Deal, migrace či právo veta. Kam vede toto ne? Mluvení o Rusku a Ukrajině jsme ale mohli vidět hned při prvním hlasování nově zvoleného europarlamentu, který dvoutřetinovou většinou potvrdil pokračování podpory nezávislosti Ukrajiny i její nezvratné cesty do Severoatlantické aliance. Babišovi europoslanci odmítli toto usnesení podpořit hned zčerstva tak uvízly ve srovnaném hlasovacím šeku se svými patriotickými soukmenovci. Tím se ocitáme u podstaty morálního dilematu, do něhož upadají politici uzavírající jakákoliv spojenectví s pro moskevskými partajemi. Ať již to Babiš, Maláčová či kdokoliv další halí do jakékoliv ušlechtilých cílů. Za situace, kdy Putin na Ukrajině vraždí nevinné lidi, unáší děti, dopouští se nejhrůznějších válečných zločinů, není jakékoliv mlčení k zvěrstvům, které Rusko páchá, ničím jiným než přitakáním zlu. Ať už ale bude vývoj Putinovi šílené agrese jakýkoliv, pečeť kolaborace to nesmyje z žádného politika, který si nyní zadá s pátou kolonou Ruska, ať již tuzemsku, nebo v Evropě. Každopádně při pohledu na razanci, s jakou Kreml přes smýkl ekonomiku na válečnou trajektorii, si spíš můžeme být jisti, že Putinovy imperiální sny o obnovení k ruské říše sahají mnohem dál než na Ukrajinu. Prostě všude tam, kde, jak říkal Brežněv, stanula noha sovětského vojáka. Tím spíše pro zemi, v níž boty sovětských okupantů v 68. roce rozdupali na padrť. Jakékoliv naděje na svobodu na dalších 20 let jsou pokusy některých politiků a vy mlčení Ukrajiny veskrze odpadnou a podvratnou taktikou.