Vztahy mezi Varšavou a Kyjevem set době před začátkem ruské invaze nedali rozhodně označit za bezproblémové. Naopak procházeli poměrně zásadní krizí. Krizi, jejíž kořeny jsou 70 až 100 let staré historii velmi krvavého stýkání a potýkání Poláků a Ukrajinců na východním pomezí Evropy. Jestliže bylo v minulých desetiletích složité dosáhnout usmíření mezi Čechy a Němci a lze konstatovat, že se to podařilo. Případě Poláků a Ukrajinců. Je k tomu velice daleko a důvodů je mnoho. Polsko ukrajinský konflikt o národnostně smíšená území je podobně dlouhý, ale mnohem více krvavý než konflikt Německo český. Také v něm nejsou tak jednoznačné momenty jako v případě česko-německém nacistická okupace, její zločiny a vyhnání českých Němců popsané jako důsledek těchto německých zločinů na Češích. Případě polsko-ukrajinském tu sice máme národnostní útlak Ukrajinců ze strany meziválečného Polska a složitou válečnou situaci, ale krvavá řež především na Volyni v posledních dvou letech války byla opravdu nepředstavitelně brutálním vyvrcholením souboje Poláků a Ukrajinců o národnostně smíšená území. Polský parlament označil svým usnesením přijatým v roce 2016 hlasy všech hlavních politických sil volant za genocidu, které se na Polácích dopustili Ukrajinci. Důsledky této vyhrocené a podle mého názoru mylné interpretace historie polskými politiky trvají dosud. Snahy o polsko-ukrajinské historické smíření trpí touto polskou zdánlivou morální převahou. Ta přitom není na místě. Gólem byla místem velice krvavého etnického střetu mezi Poláky a Ukrajinci, ale desítky 1000 obětí byly na obou stranách. Navíc na polské straně je ještě morální hypotéka. Akce Wisla, poválečného vyhnání Ukrajinců z jihu Polska, které provázelo vypalování jejich vesnic polskou armádou. Polské vládě. Dnes zaznívají hlasy, že vstup Ukrajiny do EU bude Polsko podmiňovat ukrajinským vyrovnáním se s minulostí, například podobě exhumace ostatků Poláků zavražděných navoleni apod.. Našim polským a ukrajinským přátelům bych doporučoval si pozorně prostudovat česko-německou deklaraci a vzít si z ní příklad především v tom, že otázky minulosti nesmí zatěžovat současnost a budoucnost vzájemných vztahů. A také to, že přiznat si vzájemně přešlapy a zločiny minulosti není slabost, ale síla s konstatováním, že schopnost omluvy je jak životě, tak ve vztazích mezi státy základem přátelství.