Pár týdnů po ruském vpádu na Ukrajinu mystifikovala češtinářka Martina Bednářová ze základky v Praze šest osmáky velmi mohutně, že nemají věřit tomu, co vidí a slyší a v Kyjevě je klid a že Ukrajinci od roku 2014 na Donbase etnické Rusy upalovali a stahovali zaživa z kůže. Takže i Ruskou federaci třeba chápat. Když některé děti oponovali, řekla jim, že mají hledat jiné zdroje než ČT, která je napojena na miliardáře Sorose. A cituji o tom víme přesně, komu je poplatný. Asi dost udivení žáci zapnuli mobilní telefony a jali se nahrávat, takže s více než čtvrt hodinového záznamu bylo průkazné vše a učitelku to stálo místo, což potvrdil i soud. O kauze se pak dost mluvilo a diskutovalo. Když došlo na obžalobu za popírání ruských zločinů, státní zástupce navrhoval podmínečný trest a na pět let zákaz pedagogické činnosti a výchovné práce s dětmi, což se leckomu zdálo už zase nadbytečné. A mimo jiné se poukazovalo na to, že Bednářová má za sebou tři dekády praxe a soudy se klonili na její stranu a přes velmi kritické dovětky konstatovali, že o trestný čin přece jen nejde. Naposledy se zdála letos v květnu kauza definitivně uzavřena. Jenže nikoli proto, že nejvyšší státní zástupce Igor Stříž podal uplynulý čtvrtek dovolání a případ míří k Nejvyššímu soudu. A zdá se, že jde hlavně o to, jak v budoucnu podobné delikty posuzovat, protože například některá učitelčina vyjádření sice nespadají do kategorie popírání zločinů proti míru a válečných zločinů, nicméně Bednářová se je snažila v postavení učitelky ospravedlňovat. Takže Stříž očekává, že verdikt Nejvyššího soudu stanoví v podstatě normu pro cituji výklad znaků popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia a také určí hranice svobody projevu, obzvlášť v případech podobných výrobků určených dětem. No a to poslední je na celé kauze od počátku nejvíc odsuzované, že se učitelka poměrně primitivní agitkou snažila ovlivnit zhruba čtrnáctileté děti, které se ale nedali snad k jejímu překvapení nebo dokonce zlosti, když totiž žádala potrestání původce audiozáznamu, který přece porušil školní řád. A ačkoli to zřejmě neměla paní Bednářová v plánu, případný udělal cosi jako hvězdu jisté scény, sledující pak každé soudní řízení, ve kterých si je učitel či jiným advokátem předseda strany pro Jindřich Rajchl. A ona sama, když už ne z třídního stupínku, pak v širé veřejnosti říká leccos. Například že jí stát stíhá, aby se zavděčil Ukrajincům. A argumenty žaloby ona považuje za rusofobní výkřiky, o čemž se jistě každý může myslet, co chce, stejně jako o válce na Ukrajině. Jinou věcí je ale zkoušet nalévat svůj ze lží vycházející pohled do ještě nedospělých žáků. No a hlavně vůbec vydávat evidentní nepravdy za tzv. vlastní názor.