Ekonomika není všechno. Ovšem pro vysvětlení volebního výsledku není rozumné ekonomické argumenty úplně ignorovat. Případě slovenských voleb se pokusil hospodářský rozměr popsat vicepremiér české vlády a ministr vnitra Vít Rakušan. Je pravda, že své úvahy neformuloval úplně šťastným způsobem. Připomněl, že lidé často mívají obavy, které sice nemusí být skutečné, definují však jejich volební chování. A pokud je dokáže zneužít šikovný populista, pak se tím ohrožuje demokratický systém. Vicepremiér nejmenoval, kdo je na Slovensku populista a kdo ohrožuje liberální demokracii. V kontextu je však zřejmé, že tím myslel volebního vítěze Roberta Fica a jeho stranu SMER. Ani Rakušanovi nepochybně nešlo o to někoho pomlouvat ani shazovat intelektuální úroveň sousedního národa. Prostě upozornil, že strana SMER a její spojenci vyhráli volby díky hlasům venkovských regionů. Pokud by se bylo pouze v Bratislavě, Košicích a jejich okolí společně s městy jako jsou Trnava, Trenčín, poprat a Prešov. Pak by volby získal liberální blok v čele se stranou progresivní Slovensko. Jenže se volilo také všude jinde. Čím vzdálenější byl dotyčný region od Bratislavy, případně od Košic. Čím menší byla obec, kde se hlasovalo, tím větší podporu získal levicový blok v čele s Ficem. Tím se připomíná, že na Slovensku existuje zřejmě největší ekonomický rozdíl mezi hlavním městem a regiony, jaký je v Evropě k vidění. Téměř čtyřnásobek ekonomického výkonu má hlavní město proti nejchudším regionům také v Polsku a Rumunsku. Přesto jde o mnohem větší země, které navíc mají vedle Varšavy a Bukurešti další regionální centra. Rozporů mezi Bratislavou, která se svou blízkostí k Vídně stává městem s parametry západní Evropy a odlehlými kraji středního Slovenska, případně pohraničí s Ukrajinou, se musí každá slovenská vláda věnovat a neustále se ho snažit zmenšovat, jinak sociální rozdíly přerostou do politiky. To se logicky stává v časech, kdy se ekonomice nedaří a kdy přirozeně rostou obavy z budoucnosti, jako se v posledních letech stalo na Slovensku, ne méně než v Česku. Vládní politici reprezentující městská centra pak mohou udělat tu chybu, že zvolí konfrontaci s konkurencí, která loví hlasy těch, kdo, řečeno slovy vicepremiér Rakušana žijí na periferii zájmu a nejsou odolní proti strachu. Tím se sociální příkop i na politické úrovni ještě zdůrazní a prohloubí. Schopný populista pak může své voliče vytáhnout na barikády a porazit politiky, které označí za sebou, i kapitálu Bruselu, Washingtonu apod.. Nutně to neznamená, že musí být nebezpečím pro demokracii. Obavy z převratu, který oslabí demokracii, však může vzbudit jen svou volební rétorikou. Jednou větou vicepremiér Rakušan pojmenoval také aktuální problém tuzemské politiky. Liberální strany a liberální kandidát na prezidenta vyhráli v tuzemsku volby díky tomu, že se příkopy ve společnosti snažili zasypat. Také v Česku ovšem dodnes mezi hlavním městem a zbytkem republiky existují těžko překročitelné přehrady, i když o něco menší než na Slovensku. A také zdejší ekonomika se potácí mezi recesí a stagnací. Pokud by se mohlo český parlament při současném stavu společnosti, pak nemá smysl si dělat velké iluze, že volby dopadnou jinak než na Slovensku.