Dlouho se čekalo, až se digitalizace stavebního řízení rozběhne. Pak se ukázalo, že zavedení nového systému bude na dlouhé lokte. Opět se čekalo, jak vláda rozhodne o osudu digitalizačního projektu. Pozvali desítky a stovky složitých slov. Konečný verdikt však byl takový, že to může rozumět i člověk s obyčejným selským rozumem. Od konce listopadu bude znovu fungovat starých systém, s jehož pomocí se stavby povolovaly do června. Nadále ovšem bude možné podávat žádosti prostřednictvím nového modelu s portálem stavebníka, který přinesla digitalizace. To umožňuje dva výklady. Za prvé nový digitalizovaný bodl stavebního řízení není tak špatný, jen se s ní musí lidé naučit pracovat, jiný třeba doladit detaily. Proto je dobré mít v záloze ještě ten starý systém, ale časem převládne nová verze. Vlastně digitalizace proběhne tak, jak měla probíhat od začátku, než odpovědní činitelé v čele s ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem přišli na nešťastnou myšlenku, že starý systém ze dne na den vypnout. Existuje i druhá možnost výkladu de facto zažijeme návrat ke starému systému a ten nový se bude používat jen na oko, prostě z toho důvodu, aby na ní bylo možné čerpat přislíbené evropské dotace. Ministři přesto zdůrazňují, že nejpozději do tří let proběhne to skutečná digitalizace, až dodavatelské firmy Bartošův model předělají anebo nahradí novým. Jasné, že se stavebním řízením to bylo fiasko. Změny stavebního zákona a procesní změny včetně digitalizace měli povolování staveb urychlit. Místo toho se všichni bojí, že na rozhodnutí úřadu budou čekat déle než dosud. Je třeba vysvětlit, proč k fiasku muselo dojít. Na obecné rovině je možné najít jednoduchý důvod, konkrétně samotné slovo digitalizace. Případě stavebního řízení se jím nemyslel na nic jiného než to, že bude možné dokumenty posílat elektronickou formou, navíc využitím graficky elegantně vyvedeného portálu. Nešlo ani o to, že se stavebním úřadem dosud nešlo komunikovat elektronicky, jen se měl celý proces sjednotit do jednoho celku, zlepší vizualizací a dostupností dokumentů. Jinými slovy zase tolik se to změnit nemělo, jen by všechno vypadalo lépe. V tom je právě problém digitalizace. Kdo do ní investuje? Ten se zdánlivě vydává cestou pokroku, která jeho i celou společnost a vede k větší prosperitě. Potíž je v tom, že obvykle nezavede. Tvůrci nových notebooků a iPhonů, ještě vylepšených umělou inteligencí, opravdu vydělávají hodně peněz. Superlativy s digitalizací ovšem slouží takřka výhradně marketingu na podporu prodeje spotřebního zboží. Pokud ovšem někdo usiluje o digitalizaci státní správy, pak si může být předem jist, že se novým Stevem Jobsem nestane. Může se ovšem znemožnit, když dává stejně jako Jobs velkolepé marketingové sliby.