Host Dopoledne pod Ještědem

35 let od sametu: Na generální stávku v listopadu 1989 vzpomínají Jarmila Levko a Milan Drahoňovský

Host Dopoledne pod Ještědem

35 let od sametu: Na generální stávku v listopadu 1989 vzpomínají Jarmila Levko a Milan Drahoňovský
Vlevo: Fotografie studentů střední průmyslové školy v Liberci, kterou Milan Drahoňovský vyfotil 20. listopadu 1989 před svým domem na Masarykově, tehdy Leninově, třídě v Liberci

Liberec

Jarmila Levko, dnes poslankyně za Starosty pro Liberecký kraj, byla v listopadu 1989 spojkou mezi libereckým a celostátním studentským stávkovým výborem. Fotograf Milan Drahoňovský mimo jiné vzpomíná na svou nejpopulárnější fotografiu z generální stávky.
Iveta Kalátová

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Naladili jste si ve vysílání ČRo Liberec? Tak už v neděli nás čeká státní svátek. Je to už 30 let od uplynutí sametové revoluce a je jasné, že v těch příštích minutách se právě tomuto období budeme věnovat zejména s těmi hlavními hybateli na Liberecku. A já už jsem ráda, že u nás ve studiu ČRo Liberec mohu přivítat svojí bývalou rozhlasovou kolegyni, kterou je Jarmila Levko, v současné době také poslankyně za SLK. Vítej u nás.

  • Děkuji. Jsem tady ráda. V tak já na úvod musím říct, že jsi vystudovala VŠ strojní a textilní, obor ekonomika a řízení. No a v době, kdy už se to začalo hýbat, ty jsi byla ve třetím ročníku.

  • Tak já jsem byla ve třetím ročníku, tak jak si tady zmínila, že je to 35 let, tak mi to přijde skoro neuvěřitelné. Takže začalo to jako takový normální školní rok. My jsme měli studentské divadlo, které se jmenovalo svět podle Garba. No a před tím 17. listopadem jsme odjeli do Štiřína na zámek na divadelní dílnu. A protože jsme cestovali s naším divadlem, tak jsme byli dobří, že jsme jeli zahrát na univerzitu do Karel Marx Stadtu, do východního Německa, tak jsme museli už 17. vlastně odjet do toho Německa, zatímco ti ostatní z té divadelní dílny, ty ještě 17. dopoledne měli happening na Příkopech. Tam my už jsme ale nebyli, odjeli jsme do Německa. Měli jsme tam být až do neděle. Hráli jsme v pátek a mně se ti v sobotu chtěl domů. Ani nevím proč, a tak jsme s jednou kamarádkou od jeli stopem. Nakonec jsme se dostali v sobotu 18. listopadu na koleji na Harrachov. Byl tam jeden učitel Honza Staněk se milovala s ním asi tři lidi, kteří už jako věděli, že se něco děje a psaly na stroji a tiskl letáčky a tak. My jsme se jali ty letáčky roznášet po kolejích, ale byla to taková sisyfovská práce, protože jak jsme dali ty letáčky do těch výtahů a tak, tak, než jsme se vrátili, tak byly pryč. To znamená, zřejmě tam pracovali nějaké tajné z jiné síly. Nebyly žádné mobilní telefony a hlavně televize a rozhlas selhaly. Ty o tom neinformovali. To znamená, že se to jako vlastně dostávalo mezi lidi se zpožděním. To, že v Praze se něco stalo a většina těch studentů v pátek odjela a vrátila se v neděli večer nebo v pondělí ráno na výuku. Takže vlastně tady dřív začali studenti ze střední stavební školy, protože to byl Liberci a u nás se to zvedlo až v to pondělí, potom toho 20.. Ta kdysi byla v listopadových dnech spojkou mezi libereckými celostátním studentským stávkovým výborem. Co na to třeba říkali tví rodiče nebo prarodiče?

Více z pořadu

Ostatní také poslouchají

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu