Host Lucie Výborné

Své tři ženské měl Werich děsně rád, říká Tereza Brdečková. Napsala knihu O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha

Host Lucie Výborné

Své tři ženské měl Werich děsně rád, říká Tereza Brdečková. Napsala knihu O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha
Spisovatelka Tereza Brdečková

Radiožurnál

„Každá doba je těhotná něčím novým, ale ještě neví, s kým to má. To se ukáže až podle podoby,“ napsal si kdysi na papírek Jan Werich. Právě tímto citátem z jeho pozůstalosti začíná Tereza Brdečková svou knihu O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha. Spolupracovala na ní s Weichovou vnučkou Fančou, která jí poskytla i rodinnou korespondenci. „Šlo nám o společnost, která se na Kampě pohybovala. O to, jak utvářela život těchto žen a opačně,“ vysvětluje spisovatelka.
Lucie Výborná

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Každá doba je těhotná něčím novým, ale ještě neví, s kým to má. To se ukáže až podle podoby, řekl Jan Werich. A je to vlastně uvozující věta knihy o Janě a Zdeňka kolem Jana Wericha Terezy Brdečkové. Spisovatelka a scenáristka je se mnou ve studiu. Tak vás tady vítám. Dobrý den. Dobrý den.

  • Jana a Fanča by nebyly nikdy stejné, nebýt Jana Wericha, ale také jeho ženy Zdeničky. Píšete, ale i já bych byla bez nich trochu jiná. Prosím o vysvětlení.

  • Ono počátkem 50. let, když bylo opravdu tedy velice úzko, tak se zformovala v Praze taková umělecká společnost opravdu velice šikovných lidí, kteří na jednu stranu nebyly rozhodně komunisti, ale na druhou stranu věděli, že nechtějí emigrovat a neměli jednak sílu moc proti tomu bojovat a ona byla taky před chvílí válka. A za druhé prostě chtěli dělat to svoje, protože to zároveň znamenalo určité úlitby, tak měli takový prostě jednak smysl pro černý humor a taky trochu špatný svědomí. No a do té společnosti by spadali lidé Jan Werich a kolem Jana Wericha, Jiří Trnka, spousta skvělých malířů a můj otec, kterému tehdy bylo málo přes 30, který pracoval už od konce války s Jiřím Trnkou a pak vlastně Werich si ho povolal, aby s ním psal filmu Pekařův císař, Císařův pekař.

Více z pořadu

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu