My jsme na Radiožurnálu radili, jak řídit bezpečněji, abyste co nejméně ohrozily sebe a taky svoje okolí. Můžete se ostatně podívat do našeho zvukového archivu a najít si náš nedávno odvysílaný seriál, ve kterém se dozvíte třeba i, jaké jsou ty nejčastější zlozvyky řidičů. Tak jaké jsou, na to už se ptám našeho dnešního víkendového hosta. Tím je dopravní expert Roman Budský z platformy vize nula. Vítám vás. Dobrý, dobrý, že? No. Tak jaké jsou ty největší a nejčastější a nejvíce nebe?

Od těch oni ty zlozvyky, těch je celá řada. Ty, co si všiml, že celá řada řidičů, kteří najíždějí na dálnici v tom připojovacím pruhu, automaticky předpokládají, že ti, co jdou v těch prvních průběžných, jim udělají místo. Zkrátka a dobře se tam natlačí a zdaleka ne vždycky se to těm řidičům se to v tom pravém pruhu, v průběžném může podařit, protože oni sami mohou být zatížení, že toto je velice nebezpečné. A znovu je tedy třeba zopakovat, jak znějí pravidel silničního provozu. Čili řidič, který se připojuje z připojovacího pruhu do průběžného, nesmí ohrozit vozidla, která v těch průběžných pruzích jedou. Čili skutečně je na tom řidiči, aby zvážil, že si tam dostatek místa a jestli je schopen se prostě průběžně a vlastně plynule zařadit do toho proudu projíždějících vozidel. Ve velkém množství případů jsou ty připojovací pruhy dostatečně dlouhé, čili tam je potřeba naopak zrychlit, srovnat rychlost jízdy s těmi se do v tom pruhu průběžném a potom se prý plynule mezi ně zařadit.

No, teď už jezdíme dost často za mlhy, tak i za deště a za šera. To vyžaduje samozřejmě víc pozornosti od nás řidičů a taky asi nižší rychlost než to určitě, protože každý z těch řidičů by měl pamatovat, že by měl jet jenom takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit na vzdálenost, na kterou má rozhled. Čili záleží na tom, nakolik má dostavit těch svých potkávacích světel. A ono opravdu většinou jezdíme na ta potkávací světla, protože tak silně, protože těch dálkových světel si moc neužijeme. A řada řidičů ruce lopatu, přepnutí na potkávací světla pokračují dál třeba devadesátkou stovkou, jakoby se nechumelilo s tím, že tady se přece nic nemůže stát. A to tady znám coby tady kdo dělal. Ale bohužel čas od času to může být chodec, neosvětlený cyklista nebo nějaká překážka a pak se to skutečně nedá. Obraz. A co říkají statistiky o českých silnicích za právě tady toho počasí jak?