Hovory
Jsou věci, které vím jen já – tak jsem se o ně podělil, říká Kraus o své nové knize
Hovory
Plus
„Byla to vlastně náhoda, ale jednoho dne jsem si uvědomil, že jsou některé věci, které vím jen já. A nejen rodinné. Třeba z doby, kdy jsem působil na neoficiální kulturní scéně v tzv. šedé zóně – a mluvím o Jazzové sekci,“ vysvětluje publicista Tomáš Kraus důvody, které ho vedly k sepsání paměti nazvané Další, prosím.
Eva Hůlková
Přepis epizody
-
Je synem svých rodičů a potomkem řady židovských generací, které žili na našem území. Sám je také otcem, který předává paměť rodu těm, co přicházejí a přijdou po něm. Záleží mu na tom. Osudy Židů jsou specifické tím, že do nich zasáhly dějiny, předsudky, averze a zvrácené ideologie a politika s nevídanou zlomyslností. Jsou to dějiny pádů i vzestupů, zklamání i naději. Pokud se tedy Tomáš Kraus se rozhodl sepsat paměti, byť místy docela lehkým perem, můžeme si být jisti, že taková kniha je nejen kronikou jeho rodiny, ale i kronikou doby, v tomto případě 20. století, zejména jeho druhé poloviny. Více v hovorech právě teď od mikrofonu zdraví Eva Hůlková.
-
Hovoří.
-
Tak tedy ve studiu vítám Tomáše Krause, ředitele institutu Terezínské iniciativy a zástupce amerického židovského výboru pro ČR. Podotýkám, že byl rovněž dlouholetým tajemníkem Federace židovských obcí v ČR. No a v kontextu dnešních hovorů autor knihy další, prosím z edice paměť nakladatelství akademie. Vítejte.
