Důvodem, proč politici s autoritářskými sklony nenávidí občanskou společnost, je, že omezuje a ohrožuje jejich moc. Jestliže se mezi rodinou a státem nachází dostatečně velké množství spolků, sdružení, nadací a neziskových organizací, které vznikly spontánní aktivitou občanů nezávisle na státu, narážejí mocenské ambice samovládců na překážku, kterou je nesnadné překonat. Levicový autoritáři se proto snaží občanskou společnost ovládnout a postátnit, pravicový rozprášit. Nejsnadněji se vládne diktátorův atomizované společnosti, v níž se proti jejich vůli mohou postavit jen osamělý občané, zvláště jsou-li ekonomicky závislí na vládě. Podobnou překážkou mocenské zvůli jako občanská společnost je na státu nezávislí podnikatelský sektor, který proto někteří myslitelé považují za její součást. V demokratickém právním státě je existence občanské společnosti projevem svobody jednání a sdružování se podle zájmů, potřeb či názorů a přináší obohacení života. O jakémsi lidem žijícím v diktaturách ani nesní. Pro politiku nepředstavuje žádný problém, protože politická moc má přesně vymezené hřiště ústavou a přímo do politiky občanská společnost zasahovat nemůže. Jistěže zahrnuje nejen humanitární organizace, ale také různé politicky zaměřené. Fink tanky a neziskovky, které někdy tvoří zázemí politických stran, jindy se věnují lobbingu, občas organizují manifestace a demonstrace či dokonce přímé akce, které provokují či obtěžují kolemjdoucí. Mohou ale také velmi pozitivně ovlivnit veřejné mínění a mobilizovat voliče, aby se zasadili o dobrou věc. V zastupitelské demokracii se často stává, zejména při nízké volební účasti, že vláda v některé oblasti sice reprezentuje parlamentní většinu vzešlou z voleb, ale nikoli u většinové veřejné mínění. Pro aktivisty z politických neziskovek se tím naskýtá příležitost přetavit nespokojenost mohutné protestní hnutí, které donutí vládu k ústupkům. A nejen to. Mnohokrát v minulosti jsme byli svědky protestů, které vedly ke změně vlády či dokonce ke zhroucení režimu. Poučné jsou v tomto ohledu příběhy barevných revolucí či Majdanu na Ukrajině. Mobilizace občanské společnosti na Slovensku také přispěla k pádu Mečiarovy i Ficovy vlády. Masové protesty jsou noční můrou autoritářských, ale i demokratických politiků. Avšak zatímco demokraté řeší situaci tím, že pro svoji politiku hledají širší konsensus, autoritáři sahají k násilí a k administrativním zásahu proti občanské společnosti. V Rusku v tomto ohledu sehrál neblahou roli zákon, který neziskové organizace čerpající granty ze zahraničí nejprve označil za cizí agenty a pak je Putinův režim zlikvidoval úplně. Na tuto šikmou plochu v uplynulých týdnech nastoupila vláda v Gruzii. V členských státech EU zastánci řízené demokracie užívají za stejným účelem je vnější prostředky, snaží se politické neziskovky odříznout od zdrojů peněz a vedou proti nim nenávistné kampaně. Tak postupoval Maďarsku Viktor Orbán a na Slovensku nová Ficova vláda už první kroky v tomto směru učinil. Atentát na premiéra je zločinem spáchaným pomateným jednotlivcem. Pro představitele vládní koalice se však již na prvních tiskových konferencích stal záminkou k útokům na politické neziskovky a na nezávislá média. Potvrdili tak obavy, že Slovensko je v rukou autoritářských politiků.