Odborná a asi nejhorší v novodobé české historii. Tak zhodnotil prezidentskou volební kampaň premiér Petr Fiala. Bohužel je mu třeba dát za pravdu. Jednotlivá témata nebyla v kampani nastolováno pro to, aby kandidáti diskutovali o jejich řešení, ale aby vyvolal co nejsilnější negativní vášně, především strach. Obsah kampaně neurčovala společenská poptávka ani média, ale marketingové týmy, přičemž Babišův tým vyvolávání strachu obhajoval tím, že taková témata podle jejich průzkumu prý lidé požadují. Ale ani většina komentářů neřešila věcný obsah kampaně, ale naopak obratnost, manipulaci s veřejným míněním a oceňovala taktické tahy marketérům bez ohledu na jejich dopady do společnosti. Některá média se sice snažila pravdivost jednotlivých tvrzení kandidátu ověřovat, za což si zaslouží ocenění. Ovšem dopad takové racionální korekce bohužel nebyl zdaleka tak silný jako emoce, které lži vyvolávali. Kromě lží a špíny prohloubila kampaň i zmatek ohledně toho, koho vlastně volíme. Spektakulární průběh kampaně uváděl zahraniční pozorovatele, aspoň ti z Evropy, v úžas. Vzhledem k četným televizním duelům se člověk cítí spíše jako u výběru superstar, napsal jeden německý list. Rekordní volební účast také potvrdila, že do osobě prezidenta vkládáme neopodstatněně velké a zcela nereálné očekávání. Vrcholem snahy komerčních médií víc vstříc poptávce po všemocném vládci byla debata na TV Nova, která mohla vzbudit dojem, že volíme prezidenta kombinovaného s ministrem financí. I s touto potřebou spasitele se nyní, když jsme si nového prezidenta zvolili, budeme muset nějak vyrovnat. Za to, že kampaň nabrala tento směr, nese samozřejmě odpovědnost Andrej Babiš, který po skončení prvního kola vsadil na mobilizaci všemi prostředky, čímž aktivizoval nejen své příznivce, ale i odpůrce. Nakonec to zřejmě došlo i jemu samotnému a poslední debata na TV Nova, již poněkud nadbytečná, byla překvapivě smířlivá. Ačkoli otázky, kterým oba kandidáti v médiích čelili, se týkaly spíše praktických nebo technických problémů. Nakonec paradoxně sehrála významnou roli i spirituální témata, což je u tak bezbožného národa dost překvapivé. To, že oba kandidáti navštívili bohoslužbu za vlast v katedrále svatého Víta, kterou přenášela ČT, lze pokládat za povinnost. Ovšem Andrej Babiš projevil značnou vynalézavost ve snaze zapůsobit na křesťansky orientované voliče. Nejdřív přesvědčoval všechny televizní diváky, jak moc chceme vidět Pražského Jezulátka. Ovšem vrcholem jeho duchovního prozření bylo nečekané obrácení v postoji k účasti v debatě ČT, kterému údajně vnukl svým kázáním sám pražský arcibiskup Jan Graubner. Ovšem přiznání své záliby v horoskopech a vědmách, potvrdil Babiš starou pravdu, že národ, který v nic nevěří, uvěří čemukoliv. Ačkoli se voliči Petra Pavla mohou utěšovat tím, že pravda zvítězila. Množství lží, které se na nás během kampaně valilo, nemohlo neušpinit nás všechny. S tím se budeme muset nějak vypořádat. V době polarizace společnosti a všeobecné absence pozitivních perspektiv se těžko může odněkud vynořit respektovaná autorita, která by nám nabídla nějakou smysluplnou perspektivu, jako to uměl třeba bývalý prezident Václav Havel. Naštěstí ale ne všichni, včetně osob i vítězného kandidáta na agresivní styl politického marketingu přistoupili, což vzbuzuje naděje ve zdravé instinkty aspoň části české společnosti.