Donald Trump vyhrál americké volby s heslem spravíme to všechno, co demokraté rozbili. Předminulých volbách si zase bral zemi zpátky, což po něm opakoval celý svět včetně českých politiků, dnes především těch opozičních. Vrácení vůbec se stalo v současnosti oblíbenou politickou hrou. Trump slíbil, že Spojené státy za jeho vedení opět odstoupí od pařížské smlouvě, k níž jeho předchůdce Biden zase přistoupil, když od ní před ním Trump odstoupil. Politika připomíná dětskou hračku známou jako jo jo. Sem tam, sem tam dolů a nahoru ode mě ke mně. Přesně tak, jak si malé dítě ve Freudově proslulé interpretaci přitahuje své rodiče, kteří plní jeho touhy přesně tak, jak potřebuje. Jen v tomto případě je v pozici dítěte prezident Trump. Plní si svá přání a dělá si se svými voliči, co chce doby něco takového nechtěl. Je to sen politika. Ostatně dominantní figurou české politické scény. Andrej Babiš to posledních 10 let dělá stejně. Jsem pak tam sem a tam zavedli nové důchody. Zrušíme, říkal Babiš v jednotě se sociální demokracií po nástupu do své první vlády. A z toho lze. Zrušíme důchodovou reformu, říká dnes, kdy jí konečně schválila Fialova vláda. I Fiala má na kontě své rušení. Zrušíme EET, které obtěžuje živnostníky, řekl před volbami dnešní premiér. I když si u živnostníci dávno zvykli a opatření mělo i svůj pozitivní fiskální efekt, a tak se stalo s neskončilo. Zavedeme znovu EET, říká. Dnes ano. A slibuje lepší boj s daňovými úniky. Politika je dnes akce a reakce, vlastně spíše reakce na reakci. Nic víc, přičemž není úplně jedno, co se ruší. Ruší se totiž téměř vždy symboly vlády protivníka, které na sebe nabalují emotivní energii. Freudovské řečeno, ruší se toky energií v komplexech, které dokážou pohnout společností. Není to vždy rušení z přesvědčení, ale vždy hra s veřejným míněním, které přináší hlasy. Hra, která se musí hrát, protože vítězství jinak není možné. Politika, která mění věci, protože to je potřeba, to nedokáže. Amerika odstoupí od Pařížské smlouvy, ale zelená politika v Americe pojede dál elektroauta, solární panely, nové topení. Nic z toho nezmizí. Jen Spojené státy oficiálně nebudou tlačit na cílová čísla a závazky. Důchodová reforma v Česku se nevrátí zcela zpět. To si ani nová vláda, ať už Babiš bude spojen s kýmkoliv, nemůže dovolit. Kumulovaný schodek by všem přerostl přes hlavu. Politické jo jo nakonec vyčerpává všechny a mizí energie, kterou by politici potřebovali k vymýšlení, je schvalování skutečně potřebných věcí, na nichž se opravdu shodne politická většina. Existují země jako Dánsko, kde 80 % zákonů dostává víceméně podporu většinové politické scény. Konsensus není sprosté slovo. Je-li to konsensus v zájmu lepšího života většiny, nezlobí se nikdo. Česko, možná Dánsko a podobné země obdivuje jejich bohatství, soudržnost. Politici si už ale nevšímají, jak silná dlouhodobá shoda na základních věcech ve společnosti tam neexistuje. Jo jo je milá herečka, do politiky ale nepatří. To je na tom totiž jako čas neustále nutně míří do budoucnosti. I když se politici pracující s nostalgií zlatých časů snaží vytvářet iluzi, že šťastné návraty do minulosti a ke starým zavedeným pořádkům jsou možné. Má být. Bude líp, protože s námi už líbilo. Jsem tam sem tam, sem tam.