Donald Trump je populista. Přesto mu lidé věří dost, aby ho zvolili americkým prezidentem. Z toho, jak Američany přesvědčil, plyne poučení nejen pro jeho soupeře, ale před nadcházející volební kampaní také pro české politiky. Hlavně v tom, jak Trump dokázal šikovně používat kouzelné slovo inflace. O inflaci, hlavně však o to, jaký může centrální banka ovlivnit, se jako realitní magnát zajímal vždycky. Zůstalo mu to i poté, co se postavil do čela Republikánské strany. Jeho přístup měl od začátku silný populistický podtext. Při kampani v roce 2016 tvrdě kritizoval centrální banku za nízké úrokové sazby. Nízké sazby totiž zlevňují peníze. To pomáhá ekonomickému růstu a zásluhy si za to tehdy mohl připsat dosavadní prezident Barack Obama z Demokratické strany. Pak se stal Trump poprvé prezidentem a centrální bankéři začali úrokové sazby zvyšovat. Tím tlumit hospodářství a shodit Trumpovi aspoň to tehdy tvrdil. Jenže pak přišel COVID, centrální banka vrátila sazby na nulu. O prezidentství nemohou vynachválit jeho zájmu úrokové sazby se zúročil v roce 2021, záhy poté, co ve funkci prezidenta vystřídal demokrat Joe Biden. Nízké sazby, zvláště když se zároveň zvýší vládní výdaje, totiž nemusí jen pomáhat ekonomice, mohou také probudit nebezpečnou inflaci. Právě to se za Bidena stalo a Trump tím získal svůj hlavní volební tahák kritizovat zcela oprávněně centrální banku, že inflaci včas nezastavil a zvýšením sazeb a zlomyslně komentoval všechny nenaplněné Bidenovi předpovědi o tom, že drahota už brzy skončí. Ceny v Americe vyrostli v létě 2020 a o devět %. Co se zdálo být nezávaznou druhou realitního makléře, se stalo tématem, které oslovilo většinu Američanů. Začaly totiž vinou té zlořečené inflace pokles kupní síly a někomu za to chtěli dát vinu. Ideálním terčem pro zprvu prezidenta i ten, poté jeho viceprezidentka Kamala Harrisová. Z přehledu Trumpova inflačního tažení vyplývá, že neměl žádný pevný plán. Dokázal však využít příležitost. Na druhé straně se tím ovšem omezil svůj populistický prostor. Aspoň to německý ekonom Guntram Šnábl napsal v článku vítězství přinesla Trumpovi inflace pro deník Die Welt. Staronový prezident dnes nemůže úplně bezohledně omezovat zahraniční konkurenci a zvyšovat státní výdaje, aby tím neprobudil novou inflační vlnu, ale přišel tím o všechny své voliče. Pro Čechy bude jistě zajímavé sledovat Ameriku, ovšem hned v příštím roce si sami vyzkouší, jestli inflace nerozhodne také jejich volby. Něco bude oproti Spojeným státům jinak už jenom z toho důvodu, že zdejší volby proběhnou rok později. Také současný premiér Petr Fiala může být označen za viníka inflace, která za jeho vlády dosáhla 18 %, a tedy také poklesu kupní síly obyvatel. Může se však bránit tím, že se rozjela ještě za premiéra Andreje Babiše koncem roku 2021 fakticky dosáhla osmi %. Fiala má navíc ještě šanci něco změnit. Třeba stlačit dolů cenu v citlivých položkách, tedy energiích, a prohlásit se vítězem nad drahotou. Zajímavější ovšem bude, jak téma inflace využije jeho hlavní soupeř expremiér Babiš. Pokud by chtěl následovat Trumpa, musel by své voliče přesvědčit, že Fiala dopady inflace ještě prohloubil svou šikovnou politikou, například aktivní podporou Ukrajiny nebo připuštěním vysokých cen energií. Vlastně není pochyb, že bude hrát právě takovou tu sázkou na inflační kartu se ovšem dostaneme do stejných kleští jako jeho americký vzor. Během svého premiérství zvyšoval bez nejmenších skrupulí státní výdaje a jakoby tam tím pomohl probudit inflaci. Napříště si takové rozhazování nebude moci dovolit a vlastně by ho neměl ani slibovat v kampani, ve které bude pranýřovat tzv. Fialovu drahotu. Ani on to nebude mít lehké. Inflace může vyhrát volby. Já se musí umět šikovně využít.