Nelze popřít, že Eurostat nám Čechům pokazil radost, i když moc radosti nebylo ani předtím. Začalo to tím, že Český statistický úřad zveřejnil svůj výpočet, podle kterého se stát loni zadlužilo částkou 240 miliard korun. A to i po započtení přebytků, které na svých účtech tradičně vykázaly obce a kraje. Jenže teď přišli kolegové z Bruselu a zvýšili sekyru na 268 miliard, to je o 50 miliard víc než v roce 2022. Zároveň jde o částku, která dosahuje 3 celých a sedmi desetin % hrubého domácího produktu. Samozřejmě jde o čísla, ovšem politika se dnes do značné míry okolo čísel točí. Pokud tedy schodek rozpočtu či veřejných financí ve srovnání s rokem 2022 zvýšil o půl % HDP, pak mohou představitelé vlády Petra Fialy sotva mluvit o tom, že šetří a vylepšují veřejné finance. Bude tedy třeba změnit rétoriku. V minulém roce jsme prošli těžkým obdobím energetické krize a vláda musela najít peníze, aby pomohla potřebným důchodcům. Všem rodinám je těžce zasaženým firmám, nemluvě o nezbytných investicích do obrany. Ještě s podivem, že schodek udržela pod čtyřmi %. Můžeme se ale spolehnout, že v blízké době, možná už letos se dluhy opravdu sníží, pokud se tedy zase nestane něco nečekaného. Z příběhu loňského zadlužení ovšem vyplývá i leccos zajímavějšího než nezbytnost změnit marketing vládních stran. Schodek veřejných financí loni stejně jako v Česku narostl zásadě už jenom v ostatních třech zemích Visegrádu víc než jinde. Právě politici z těchto států uznali za svou povinnost chránit občany před vysokými cenami a na penězích přitom nešetřili. To leccos vypovídá o politickém stylu, který v těchto zeměpisných šířkách převládl. Není třeba udržovat stát jako dobře namazaný stroj, který bez zbytečné byrokracie zajišťuje životně důležité služby těm, kdo si ho platí. Spíše se prosadil patriarchální model, podle kterého se vrchnost stará o trochu nesvéprávné podané, kteří by si jinak nevěděli se svým životem rady. Hlavním příkazem politiky se pak stává přesvědčit co nejvíc svěřenců velkolepými dary a subvencemi. Samozřejmě přitom zamlčet, že si všechny podpory a dotace v důsledku zaplatí sami. Patriarchální cesta přirozeně vede do slepé uličky. Další kapitolou příběhu o nákladné pomoci obyvatelstvu vydanému všanc zlému světu totiž obvykle bývá volání po zvýšení daní, které se ostatně ozývá stále častěji. Ať už jde o bankovní daň, nápad z dílny stan, anebo znovu zavedení elektronických pokladen EET, což doporučuji. Andrej Babiš přitom nikdy dosahovaly příjmy státu takových výšin jako v minulém roce. Jenže záchrana národa něco stojí.