U zastávky je chumel lidí. Všichni vyhlížejí, kdy přijede autobus, a když se konečně objeví, je nacpaný k prasknutí. Řidič ani neotevře dveře a po chvíli pokračuje dál a my na zastávce vyhlížíme další. Ten den jezdí snad jen každý pátý. Takto vypadalo minulé úterý v Paříži zavřené vstupy do metra. Kromě dvou linek žádná nejezdila, nejela ani většina vlaků, školy, zavřené zablokované dodávky benzinu a nafty u pump a 2 miliony lidí manifestujících po celé zemi. Pro Francii ovšem nic nezvyklého. Zažil jsem tam i několikatýdenní stávky. Dnešní protesty se týkají Macronovi důchodové reformy, kterou ale odmítají dvě třetiny Francouzů. Situace je tam podobná naší. Francouzská vláda říká, že současný důchodový režim je nadále neudržitelný. Délka života se prodlužuje a poměr těch, kdo pracují a kdo jsou v důchodu, se zhoršuje. Macron chce odchod do důchodu postupně zvýšit z 62 na 64 let, tedy o trochu dříve, než je dnes u nás. V českých očích to může vypadat jako luxus, zvlášť že francouzští důchodci jsou na tom v rámci Evropy relativně dobře. Jejich životní úroveň je v průměru dokonce malinko vyšší než průměr u francouzské populace. A třeba státní zaměstnanec, který si odpracoval plnou potřebnou sumu let, dostane důchod ve výši 80 % posledního platu. U nás dnes průměrný důchod odpovídá asi 45 % průměrného platu. To zdánlivě hezké francouzské číslo ovšem neznamená, že takto tam žije většina důchodců. Mnoho z nich má důchod daleko menší. Třeba protože strávili pár let života jako nezaměstnaní. Když jejich firma zavřela. A kdo přijde o práci po padesátce, těžko už ji znovu najde. Francouzský důchodový systém je komplikovaný. Jiný systém tam platí pro státní zaměstnance a jiný pro soukromý sektor a spousta odvětví má speciální podmínky a nižší věk odchodu do důchodu. Železničáři, řidiči metra atd. to se teď Macron snaží odbourat a zavést jednotný systém. Plus navýšit věk odchodu do důchodu. Odpůrci jeho reformy tvrdí, že dopadne nejvíc na chudší vrstvy a na ženy a že je nespravedlivé, aby zrovna ti nejvíc dopláceli na systém, že napravit ho je politické rozhodnutí, kde hledat zdroje. A že když Macron za COVIDu tvrdil, že o ekonomiku zachrání, ať to stojí, co to stojí, rozdával plnými hrstmi, nemůže najednou bít na poplach, zvlášť i třeba petrolejářskému gigantu Total. Energií stouply díky politice státu zisky o miliardy. Proti jeho reformě v dnešní podobě se postavili úplně všechny odbory, samozřejmě levicová i krajně pravicová opozice, ale i část jeho poslanců a část klasické pravice, která ho paradoxně kritizuje za asociálnost. Politicky svůj projekt špatně prodal. Nediskutovalo příliš ani s odbory, ani s ostatními stranami. Žije v oblacích pařížské technokracie. Nemá smysl pro realitu běžného života. Reformu chce nechat v Parlamentu prohlasovat do konce měsíce. Manifestace ale pokračují a další velká stávka je svolána na sobotu 11. března. Macron se ocitl v kleštích. Pokud reformou ustoupí, ztratí politickou sílu prosadit do konce svého mandátu jakoukoli další. A pokud i v parlamentu prosadí, riskují velké nepokoje v ulicích. Česká mentalita, jejich nory Francouzka. Přesto by česká vláda a parlament, které chtějí důchodový systém také reformovat, měli reakci francouzské populace sledovat. Reforma se netýká jen dnešních důchodců, ale všech, kdo dnes pracují. A lidé v důchodovém věku u nás představují 2 miliony voličů.