Kdykoliv se začne mluvit o vzdělávání, novém ministrovi nebo o penězích pro školství, objeví se záhy v debatě platy učitelů. Není to zjednodušující pohled ovlivněný jen stížnostmi kantorů? Zúžený náhle to jistě je, ale je správně zaměřený na to podstatné. Všechno v regionálním školství stojí a padá s kvalitou učitelů. Prof. John Hutton z melbournské univerzity mnoho let zkoumá na velkém množství dat z celého světa reálné dopady různých výukových metod na úspěšnost žáků. Zabýval se rolí studentů, jejich domácího zázemí, vlivem atmosféry ve třídě a ve škole, osnovami, učiteli a jejich přístupy k učení. Prvotní výsledky během let prošli na mnoha školách ověřováním a dál se zpřesňují. Na čele respektovaného žebříčku, který nakonec obsahuje hodnocení více než 200 opatření, jednoznačně dominují učitelé. 1. 2 desítky nejlepších způsobů, díky nímž děti získávají znalosti a dovednosti, jsou v moci učitele nebo učitelky. Oni jsou klíčový prvek výuky. Nikoli počet žáků ve třídě nebo stáří počítačů ve škole. V Česku navíc dvě okolnosti roli učitelů ještě zdůrazňuji regionální školství výrazně decentralizované a ministerstvo s jeho případnou podporou škol je hodně daleko. Velmi pro to záleží na řediteli, ředitelce a týmu učitelů kolem nich. Právě týmový přístup ke vzdělávání dětí na škole, kde spolupracuji učitelé, asistenti, psychologové považuje John Howard i za zásadní. I proto je přímým útokem na kvalitu vzdělávání krok vlády rozdělit při zvyšování platů učitelé a další pedagogické pracovníky. A pak je už konečně za dveřmi zavádění nového rámcového vzdělávacího programu pro základní školy. I kdyby byl skvěle připravený, a to zatím stále není, nakonec o výsledku rozhodnou vyučující ve třídě. Na nich bude záležet, zda nastane ona proměna od memorování ke znalostem a dovednostem a děti pak obstojí v moderním světě. Platy nejsou jediný způsob, jak získat do škol ty nejlepší mladé lidi a nejlepší kantory ve třídách udržet. Ale finanční motivace je podstatná a stát ji má plně ve svých rukou. Nejde přitom jen o těch 130 % průměrné mzdy, ale především o dlouhodobý závazek, že platy pedagogických pracovníků budou na jisté úrovni. Příkladná byla vláda Andreje Babiše, která ano v hojných ekonomických časech splnila svůj slib a celé funkční období platy v regionálním školství výrazně zvyšovala. V mezinárodním srovnání OECD stojí vedle sebe učitelské platy na platy ostatních vysokoškoláků v zemi nikoli průměrná mzda. Podle dat z let 2902 1020 byl průměr zemí EU asi 90 %. Učitelé tedy brali méně než ostatní vysokoškoláci a v Česku to bylo jen 73 %. Navyšování za minulé vlády aspoň posunulo české učitele z úplného konce tabulky s 66 % o něco výš. Roky 2021 a 22 podle výhledu think-tanku idea přinesly opět propad v zemích, jako je Německo, Finsko, Estonsko, berou učitelé stejně jako inženýři, lékaři nebo právníci v Lotyšsku nebo v Litvě. I ještě víc, komu leží na srdci kvalita vzdělávání. Debaty o učitelských platech sleduje a vítá. Zmíněný prof. říká, že společnost by si měla učitele hýčkat. Nový ministr školství Mikuláš Bek zatím mluví o platech v regionálním školství překvapivě málo.