Počasí si s námi trošku pohrává. Letošní léto v Česku přineslo několik střídaček tropických veder s něčím, jako je deštivý podzim. Pořád ale lepší než lesní požáry, které drtilo jejich Evropy nebo než loňské ničivé záplavy. Před tím zase tornáda. Přírodní katastrofy se stávají pomalu normou. Je moc sucho, moc horko, moc deštivo. A to může opět promluvit i do inflace, tentokrát té potravinové a hlavně potravinové bezpečnosti světa. Zbořená příroda ohrožuje výnosy sklizní. Hrozba hladu z třetího světa přitom stále nezmizela. Loni nedostatkem jídla trpělo podle Světové organizace pro výživu a zemědělství tři čtvrtě miliardy lidí. Indie v červenci kvůli velkým suchům zastavila export většiny rýže. Kritici říkají, že to je trochu tah před nadcházejícími volbami, jak zajistit levnější potraviny. Ovšem čisté politikum to určitě není. Vláda se hájí tím, že ceny globálně rostou kvůli politickým restrikcím, klimatickým extrémům i dopadům fenoménu El Niňo, který ohřívá oceány. Spekuluje se, že asijská velmoc zastaví i vývoz cukru, který na burze už tak od loňska citelně zdražilo. Indie výrazně zdanila export rýže už loni a zakázala export obilí, protože vlna veder způsobila neúrodu. Zákaz vývozu obilí stále trvá. Na světě se ročně sní půl miliardy tun rýže. Její cena se dostala na nejvyšší úroveň od roku 2011. Ne, potravinová krize vyvolala bouře především muslimských zemích. Krok Indie znervózněl kupce v rozvojových státech, protože přišel nedlouho poté, co od potravinové dohody o exportu obilí ustoupilo Rusko. A mimochodem, stejně jako loni tam pojede vyjednávat turecký prezident Erdogan, jemuž se potravinová diplomacie hodí do politického krámu. Podle zprávy Světové banky o potravinové bezpečnosti nějakou formu exportní restrikce na potraviny uvalila letos dvacítka zemí Bangladéš stejně jako Indie na rýži, Afghánistán na pšenici, Kamerun na olej. Zatímco moderní západní lidé se trápí tím, zda je pro zdraví dobrý lepek či sacharidy. Pro většinu světa jsou obiloviny, hlavně pšenice, kukuřice a rýže tou hlavní potravou a komoditou, jejíž zásoby jsou rozhodující v tom, zda bude hlad či ne. Krize nejvíce ohrožuje lidnaté africké a asijské státy. Přírodních katastrofických jevů nějak přibývá. Argentinu coby významného světového producenta sóji a kukuřice trápí největší sucho za 60 let. V Brazílii na tom podobně. Většinu loňské úrody v Pákistánu odplavily povodně a potraviny tam zdražily o polovinu. Extrémní počasí způsobuje takové paradoxy, že zatímco některé země o svou úrodu přijdou, jinde je nečekaně dobrá. Třeba čeští zemědělci mají štěstí, že na jižní Moravě hlásí nejvyšší úrodu za dekádu. Podle vědců ale v globále výnosy zemědělské produkce trpí. Asii se množí názory, že rostoucí ceny potravin zabrání očekávanému snížení úrokových sazeb, a tedy nakopnutí tamního hospodářství. V propojené ekonomice, tak záplavy v Pákistánu či monzuny v Indii může odnést celý svět. Nehledě na úrodu na Moravě.