Příběhy 20. století
Předstírala milenku, přitom nosila v nákupní tašce vysílačku
Příběhy 20. století
Plus
Před více než 80 lety se odehrála na jedné venkovské tancovačce z pohledu velkých dějin zdánlivě nepodstatná věc. Zcela zásadní se však stala pro dvacetiletou dívku Libuši Mariánovou. Potkala tam přítele, který ji požádal o pomoc. Chtěl po ní, aby předstírala jeho manželku.
Mikuláš Kroupa
Přepis epizody
-
Tento pořad vznikl ve spolupráci ČRo a neziskové organizace Post Bellum. Vše o příbězích 20. století najdete na internetu ČRo Plus na portálu paměť národa nebo třikrát w Post Bellum. CZ.
-
Před 11 lety jsem na jednom sídlišti na okraji Prahy navštívil třiadevadesátiletou Libuší Nachtmanovou. Měla za sebou vojenský odboj za druhé světové války, výslechy na gestapu v Pečkově paláci, koncentrační tábor Ravensbrücku. Na setkání s Libuší nejde zapomenout. Když jsem zazvonil u jejího bytu, dlouho jsem čekal. Myslel jsem, že není doma, i když jsme se domlouvali. Už jsem odcházel, když mi otevřela drobounká stařenka, pohybující se velmi pomalu s pomocí čtyřnohé opěrky na kolečka. Velmi často se setkáváme se starými lidmi a někdy to bývají taková obtížnější setkání. Často si nepamatují, kdo že to jste a co chcete. Jsou náladoví, někdy až nevrlý. Libuše Nachtmannová se usmíval a srdečnými zvala dál. Musím říct, že tak báječnou, milou a veselou starou dámu jsem snad ještě nepotkal. Zemřela velmi krátce potom, co jsem se s ním setkal. Když si na ni vzpomenu, vrací sem její vzkaz. Na ten se ptáme na závěr každého natáčení každého pamětníka. Uvádíme ho slovy, že jednou si možná budoucí generace celou nahrávku natočené vzpomínky pustí. A co by jim tedy vzkázaly? Jaké je jejich moudré poselství pro budoucí generace? Ten Libušín vzkaz je stručný a skutečně výstižný. Trochu zadrmolila, řekla.
-
Lidi, neblbněte.
