11 hodin, osm minut. Právě to je čas, kdy jsme otevřeli brány dnešního Radiofóra dny s datem čtvrtého června. A jestli jste poslouchali před malou chvilkou, tak už víte, že se budeme věnovat autizmu, kterému jsme se připomínám také věnovali v dubnu, kdy byl právě den, který byl zaměřen na toto onemocnění nebo vlastně stav a možná, jestli znak můžeme říci. A právě proto jsme si pozvali opět Mgr. Terezu Horákovou ze speciálně pedagogického centra rukavička v Hradci Králové. Dobré dopoledne. Dobrý den. Paní magistro. My už jsme minule připomněli, co to vlastně je autizmus. Já mám stále pocit, že tento stav je víceméně tabu mezi lidmi, že se moc málo ptáme, a přitom bychom měli o tomto onemocnění vidět vědět i my, kteří nemáme třeba takové dítě, abychom dokázali lépe pochopit třeba to setkání s tím dítětem, protože přece jenom v hromadných prostředcích nebo teď budou různé akce v létě, budeme se potkávat s takovými dětmi. Pojďme se tedy připomenout nejenom výchovu u dítěte s tímto onemocněním, ale také a pojďme mluvit o tom, jak se k němu máme chovat. My, kteří jsme se třeba s tímto onemocněním osobně nesetkali, tak ještě připomenu telefonní čísla pro naše posluchače, kteří by se chtěli připojit do naší diskuse. 7. 2. 6. 4. 6. 4. 6. 4. 6. Nebo na konci 4 7. Také nám můžete psát své dotazy na adresu studio tečka. Hradec zavináč. Rozhlas. Teďka. Cz. Od dubna už nějaká ta chvilka uplynula. Co je u vás v rukavičce nového?

Tak u nás v rukavičce všechno v podstatě běží tak, jak běželo. Pracujeme s dětmi s poruchami autistického spektra a s dětmi také s mentálním postižením a nikdy samozřejmě v kombinacích. Takže fungujeme tak, jak máme. Máme spoustu práce. A k tomu tématu, jak se chovat k dítěti s poruchami autistického spektra, na to si myslím, neexistuje úplně univerzální odpověď, protože ta problematika poruch autistického spektra je velmi široká a pestrá. Mluví se o poruchách autistického spektra z toho důvodu, že tam patří celá škála různých typů příznaků. Nejznámější samozřejmě dětský autismus, který je nejvíce, řekla bych, už zpracována, nejvíce se o něm mluví, ale patří tam také například Aspergerovým syndromem, což je dříve se říkalo vysoce funkční autismus. A to je možná taková problematika, která spoustu rodičů opravdu velmi trápí, protože děti s Aspergerovým syndromem jsou takové, že na nich to jejich postižení už vůbec není vidět. Takže když dítě má nějaké rituály nemluví nebo je mentálně postižené, tak po nějaké chvíli i tomu zcela nepoučenému laikovi, který jde kolem, dojde, že to dítě se chová nestandardně, protože pravděpodobně má nějaký problém. Ale u toho dítěte třeba s Aspergerovým syndromem, které je inteligentní, někdy i nadprůměrně inteligentní, a najednou se začne chovat, jako by mu byly dva roky, přestože je mu 18, tak tam je to pro ty kolemjdoucí opravdu velmi obtížné. My po písničce budeme v našem povídání pokračovat. Rádiu. Poradna ČRo Hradec Králové na téma poruchy autistického spektra pokračuje. S námi je tady Mgr. Tereza Horáková ze speciálně pedagogického centra rukavička. Ještě jednou. Dobré dopoledne. Paní magistro. My jsme se vlastně trošičku bavili už o tom autizmu v dubnu, ale teď pojďme přejít celé to téma a vlastně se dostaneme k tématu výchova toho dítěte s autismem, ale to znamená, že už máme to dítě diagnostikované, už o té nemoci víme, což někdy třeba dlouho nevíme. Ale pojďme teď rozebírat vlastně, když se ten rodič dostane do takové situace a je postaven před hotovou věc, lékařů oznámí onemocnění poruchy autistického spektra u dítěte. Co tedy nastává, by se s těmi rodiči v rukavice setkáváme? To je asi šok.

Pro mnoho rodičů je to šok a pro mnoho rodičů je to vysvobození, protože ta diagnóza autizmu nepřichází zpravidla z čistého nebe. To není diagnóza, která by byla založená na tom, že se zjistí v krvi něco nebo na mozku něco. Ta diagnóza většinou vychází z pozorování chování toho dítěte a projevů. To znamená ten rodič ví, že to jeho dítě je nějaké nestandardní.