Hovory

Plastici nahrávali v garážích, bytech, ale i u Havla na Hrádečku, vzpomíná hudebník Bierhanzl

Hovory

Plus

„Když mi bylo 13, vzal mě starší bratr na koncert Collegium Musicum do Lucerny. To byl jakýsi iniciační zážitek. Prostě 4 tisíce českých hippies, tehdy se nosily prošívané kožichy, a taky ještě všichni neodjeli do emigrace. A pak jsem se asi v 16 ocitl na silvestrovském mejdanu u manželů Němcových,“ vzpomíná Ivan Bierhanzl, baskytarista, kontrabasista, producent a dramaturg.
Ondřej Konrád

16. října 2024, 22:40

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Posloucháte hovory pořad stanice plus ČRo a mikrofonu zdraví Ondřej Konrád. Mým dnešním hostem je baskytarista, ale také kontrabasista, člen několika Ander Jandových a dnes už legendárních skupin jako The Plastic People of the Universe nebo DG 307, ale posléze také producent, dramaturg a organizátor ansámblu, který se věnuje soudobé vážné, i když to slovo asi není úplně správné v hudbě. Čili a orchestr anebo jako jen jsem byl. No a co všechno dělá dnes, k tomu se také dostaneme. Mým hostem je Ivan Birhanzl. Dobrý den. Já jenom podotknu, že od nepaměti, aspoň v mojí nepaměti, se mu říká Váňa. A jelikož se známe dlouhá léta, tak si tykáme. Takže ještě jednou ahoj, Vale.
Hojit hovoří.
Jaksi se vlastně dostal k Plastic People někdy koncem 70. let.