Čas od času v průběhu války na Ukrajině se v ruské propagandě objevuje hrozba možnosti užití jaderných zbraní, která vyvolá v médiích i ve společenských konverzacích úzkostnou otázku, zda skutečně něco takového hrozí západních zemích. Někteří politici a experti varují před eskalací konfliktu, na které se údajně podílíme dodávkami zbraní Ukrajině a která prý může vést k tomu, že Rusku nakonec nezbyde jiná možnost, než válku rozhodnout rozpoutáním nukleárního armagedonu. Podle bezpečnostních odborníků by se jednalo pouze o taktické jaderné zbraně s lokálním účinkem, který by sice zamořil desítky km ukrajinského území, z čistě vojenského hlediska by však takový úder situaci na frontě příliš nezměnil. Politické škody velkého rozsahu by však způsobil útočníkovi a možná i vojensky. Americká strana ale přímo ústy vysloužilého generála, jak se to v takových případech dělá, odpověděla, že by reagovala zničením ruských vojsk na Ukrajině a potopením ruské černomořské flotily. Naproti tomu prezident Emmanuel Macron se vyjádřil, že Francie nukleární zbraně nepoužije a sklidil za to kritiku, protože to se nedělá. Důvodem je, že tyto zbraně slouží především k odstrašení protivníka, což funguje pouze v případě, že je v této věci ponechává v nejistotě. Pokud by totiž dospěl k přesvědčení, že druhá strana nemá dost vůle se bránit všemi prostředky, ztratil by zábranu stupňovat agresi. Vysvětlit veřejnosti teorii jaderného odstrašování, o níž existuje rozsáhlá literatura, by však měl někdo, kdo se jí zabýval víc než jen okrajově. O tuto teorii se opírají jaderné doktríny státu, které takovými prostředky disponují. A v té Ruské se píše, že tyto prostředky mohou být použity pouze v případě ohrožení Ruské federace. To by porážkou její armády na ukrajinském území nehrozilo. Ohrožen by byl pouze Putinův režim, a to nikoli zvnějšku, ale zevnitř. Teorie odstrašení má podle mého mínění nesprávný název. Nepracuje totiž se strachem, který je iracionální, ale s předpokladem protivníka, který jedná racionálně. Nejde v ní tedy o zastrašení nepřítele, ale spíše o to odradit její od jednání, které by vedlo ke katastrofě, jež by postihla i jeho samotného. Oficiální vyjadřování ruských představitelů, byť se nám často jeví jako nehorázné, tento rámec zatím nepřekročil. Zbývá tedy odpovědět na otázku, proč nukleárními zbraněmi vyhrožuje ruská propaganda? Je třeba říci, že v tomto případě jde skutečně o zastrašování. Cílem je vzbudit strach západní veřejnosti a vyvolat v ní odpor k vládní politice zbrojní podpory bránící se Ukrajině. Jedná se tedy o součást psychologické války, jejímž účelem je zlomit naší vůli k obraně. Ruští stratégové dobře vědí, že mají v naší společnosti dostatek spojenců, kteří budou hrůzu z jaderné války dále podněcovat a šířit mezi naivním publikem. Na to je rozumnou odpovědí z naší strany nepodléhat strachu a nepolevit v dodávkách zbraní Ukrajině. Bez porážky Putinova režimu se totiž míru nedočkáme.