Donald Trump se pokusil znovu nastartovat svoji kampaň a pomáhal mu v tom miliardář Elon Musk. Ještě před pár týdny by vám málokdo uvěřil, že by Trumpova kampaň vůbec potřebovala znovu nakopnout. Trump se vezl na euforii po republikánském nominačním sjezdu a i neúspěšný atentát, jehož byl terčem, mu umocňoval auru neporazitelnosti. Pak ale Joe Biden konečně seznal, že nemá dost sil na to, aby Trumpa porazil. A všechno se změnilo. Výměna demokratické kandidátky za viceprezidentku Kamalu Harrisovou se stala spektákl m které mu ani televizní hvězda jako Donald Trump nemohla konkurovat. Následovalo tak několik týdnů, během kterých byla čím dál více takřka hmatatelně cítit Trumpova frustrace s tím, že není ve středu mediální pozornosti. To není v rámci amerických prezidentských voleb záviděníhodná pozice. Samotná pozornost médií je to nejhodnotnější, co kandidát má, a Trump ji neměl. A to málo mediálního pokrytí, které se jeho týmu dostávalo, byla kritika jeho viceprezidentského kandidáta JD Vence. Trump zkoušel kdeco, aby prokletí zlomil. Poprvé se mu to výrazněji podařilo právě dvouhodinovým rozhovorem s Muskem na jeho sociální síti x dříve Twitter. Byl to riskantní tah. Loni se stejným způsobem pokoušel nastartovat svou kampaň Trumpův primářko ví rival Ron DeSantis. A skončilo to katastrofou. Kaskáda technických potíží s twitterovým rozhovorem zastínila cokoliv, co chtěl kandidát říct. Trumpovi toto srovnání paradoxně pomohlo. Očekávání ohledně jeho twitterového rozhovoru bylo na nule. Stačilo, aby to byl menší průšvih než DeSantis rozhovor a Trump hned vypadal dobře. A to přesně se stalo. A rozhovor s Muskem sice začal skoro o hodinu později, než bylo slibováno, ale začal. A to stačilo. Obsahově to nebyla Trumpova nejzásadnější chvilka, ale ani to mu v této fázi nemůže vadit. Nejprve s Muskem probrali právě neúspěšný atentát. A to i přesto, že se Trump na republikánském nominačním sjezdu zařekl, že o traumatickém zážitku už nikdy znovu mluvit nechce. Pak se vrhli na některá ze stěžejních témat letošních voleb v čele s imigrací nepadlo. Bůh ví, co překvapivého, ale to Trump ani nepotřeboval. Pro začátek stačí, že přitáhl pozornost k sobě a své kampani jiným způsobem než proto, že by se někdo smál jeho vice prezidentskému kandidátovi nebo jeho mnohdy bizarním výrokům. Tomu se vesměs vyvaroval, a Trump tak může slavit. Alespoň na chvilku se mu podařilo přerušit nepatřičně obdivné pokrytí Kamale Harrisové za strany amerických médií vlastním příběhem. Možná to není moc, ale prezidentská kampaň je běh na dlouhou trať a drobné úspěchy se počítají. Pokud se mu podaří podobně soustředěně pokračovat i v následujících několika měsících, má Trump šanci? Na téma migrace nemá Harrisová v tuto chvíli dobrou odpověď. V televizních reklamách se de facto snaží kopírovat Trumpovu rétoriku. Republikánský kandidát je ale náladový a nedisciplinovaný. Pokud ujede zpět ke své nevábné kritice a Kamaly Harrisové na základě jejich rasy a faktu, že žena může je připomenout Američanům, že jeho hrubého stylu mají vlastně už plné zuby.