Existují různé stupně povolební interpretační kreativity, ale nutno říci, že Petr Fiala se po druhém kole senátních voleb ocitl zcela mimo stupnici. Jeho tvrzení, že výsledek koaličních stran zase není tak špatný, protože dohromady získaly víc mandátů než hnutí ANO a ODS si udržela nejsilnější senátní klub, je sice věcně pravdivé, ale z pohledu dynamiky vývoje české politiky nejde o nic jiného než o radikální lhaní si do kapsy. Fakt je ten, že jednoznačným vítězem voleb je formace Andreje Babiše, která potvrdila, že je na cestě do výšin, o kterých se jí ještě nedávno ani nezdálo. Hnutí ANO především vůbec poprvé prolomil o to, co se dá nazvat senátním prokletím. Ze 27 křesel, které byly ve hře, jich získal o celou třetinu. Zatímco v minulosti to bývalo tak, že se proti kandidátům hnutí ANO, kteří prošli do druhého kola, úspěšně spojovali voliči všech liberálních stran. Takže ano, ve finále jen paběrkovalo. Tentokrát jim to už zjevně nestálo tolik za to. Do jaké míry se na tom podílí obecná nespokojenost s vládou a jak k tomu přispěla vládní krize, kterou si Petr Fiala ne zcela moudře pořídil? Odvolání pirátského předsedy Ivana Bartoše právě před druhým kolem senátních voleb, se lze jen dohadovat. Faktem je, že ano. Poprvé získalo nejvíce mandátů ze všech partají. Senátu nejvíce posílilo a musí se s ním počítat už i v horní parlamentní komoře, kde má nově třetí nejsilnější klub. Skutečnost, že si vláda udržela senátní většinu, je pro ní opravdu hodně slabá útěcha. Před volbami totiž měla koalice v Senátu takovou převahu, že by většinu udržela, i kdyby do letošních voleb do třetiny horní komory její strany vůbec nenastoupili. To ano, zaznamenalo skutečný průlom a úspěch populistů v senátních volbách je kvalitativní změnu v české politice. Asi Petr Fiala a spol. Říkají, co chtějí. Jsou to snad jen dvě drobná pozitiva, která mohou vládní strany reálně vidět. Za prvé převaha ano, ještě není plošná. Babišovi kandidáti a kandidátky vítězili převážně v chudších a strukturálně postižených regionech na severu Čech, na Ostravsku, v pohraničí. Tam, kde se žije lépe, tedy v největších městech v Brně, v Praze a v prstenci kolem nich si koalice udržela převahu. Za druhé je vidět, že když strany, které je možné bez obav nazvat demokratickými, postaví opravdu silnou osobnost, mohou populisty porazit i v chudších oblastech. Je to vidět například na vítězství politologa Stanislava Balíka na Šumpersku či Přemysla Rabase na Chomutovsku. Ovšem to je z drobných plusů pro vládní strany asi tak všechno. Možná bychom mohli přidat ještě neúspěch extrémnějších formací. KSČM a SPD nezískali ani jeden mandát. To je ale z drobných plusů pro vládní strany zhruba tak všechno. Možná bychom mohli přidat ještě neúspěch extrémnějších formací. KSČM a SPD. Nezískali ani jeden mandát. To ale vlastně není nic překvapivého. Jejich voliče k senátním volbám většinou nechodí a dvoukolový většinový systém je extrémně nepřeje, takže z jejich standardního senátního neúspěchu nelze vyvozovat vlastně nic. Pro Petra Fialu a spol. Je situace zlá především proto, že senátní volby potvrdily, že vládní strany ztrácejí na úkor ano napříč všemi volbami, které se v Česku za dobu existence Fialova kabinetu konaly. Andrej Babiš posílal postupně v obcích, europarlamentu, krajích a nyní i v Senátu. Dynamika vývoje nálad voličů je jednoznačně na jeho straně. Co to znamená pro budoucnost, je zcela jasné. Když se nestane něco neočekávaného, přidá Andrej Babiš ke čtyřem posledním volebním vítězstvím i to klíčové a po říjnu 2025 nakráčí triumfálně zpět do Strakovy akademie. A potom už Petru Fialovi ani výjimečná kreativita při interpretaci volebních výsledků pranic nepomůže.