Hovory
Baví mě, jak ti nejmladší mluví. Někdy těm anglicismům nerozumím, ale automaticky negativní to není, přiznává spisovatelka Hůlová
Hovory
Plus
„Baví mě poslouchat mé děti – co a jak říkají. Je jim 12 a 14 let, nejmladší dcerce jsou čtyři a jejich slovník mě hrozně baví,“ říká spisovatelka Petra Hůlová. Naráží tak na anglicismy, kterými teď náctiletí válcují starší generace. „Někdy jim nerozumím nebo se tomu moc směji, to třeba když botám říkají šůsky. Je neuvěřitelné, jak anglicismy proměňují náš jazyk, ale sleduji to spíš jako nějaký film.“
Naděžda Hávová
Přepis epizody
-
Je to víc než 20 let, kdy jsem si povídala s naším dnešním hostem. Ona o mně nemůže říct, že by mě 20 let znala. Ale já to svým způsobem o ní říct můžu. 20 let totiž žiji s jejími anebo vedle jejích knížek a příběhů, i když vlastně taky ne. Můžu asi říct, že bych ji úplně znala, ale třeba to teď trochu napravím a dám ji poznat. Trochu víc sobě, ale i vám stojí za pozornost víc než 20 let. Ze studia ČRo Plus zdraví Naděžda Hávová.
-
A zdravím spisovatelku Petru Hůlovou. Dobrý den. Dobrý den jsme se vás tehdy před těmi 20 lety, Petro s vládou Krocem ptali na to, jaké to je na sebe slyšet jenom samou chválu. A vy jste tehdy říkala to bylo potom, co jste vydala paměť mojí babičce? Vy jste tehdy říkala je to příjemné, ale úplně se necítím ve své kůži. Tak platí toto i po těch dvou dekádách?
-
Moje první knížka paměť mojí babičce byla přijata bezvýhradně pozitivně. To už se s mými dalšími knížkami neopakovalo a spoustukrát jsem vlastně se setkala i ve silnou kritikou a taky třeba s kritikou toho, co jsem někde ve veřejným prostoru řekla, jak jsem se vyjádřila, tak že já bych neřekla, že žiji v nějakým prostředí. Jako chvály je vlastně je to celý zvláštní takto mediální pozornost, protože si myslím, že možná spíš jde o tu pozornost než o tu chválu. A a je to určitý typ pozornosti, který je návykové. Je to určitě smyslu jako droga.
