Hovory
Souhlasím s tím, že by každý věřící měl mít teologické vzdělání blízké jeho oboru, říká Jirsová z platformy Dominikánská 8
Hovory
Plus
„Už v průběhu studia bohemistky mě začalo zajímat nejen to, jak ty věci vypadají, ale také proč. Takže ta cesta k filozofii u mne vedla od teorie literatury k filozofii umění,“ říká Klára Jirsová, dramaturgyně platformy Dominikánská 8. Dva roky strávila ve Francii, kde cítila, že tam je to její místo. „Tam jsem pak začala horečně navštěvovat všechny možné semináře, nejen překladatelské.“
Magdaléna Hůlková
Přepis epizody
-
Dnešní host je Klára Jursová, dramaturgyně platformy Dominikánská osm. Zabývá se francouzskou filozofii, překládá. Její život je pestrý a tvůrčí. Seznamte se. Od mikrofonu zdraví Eva Hůlková.
-
Tak tedy vítám paní Kláru Jirsovou, moderní vzdělanou ženu, maminku člověka, který ví, proč dává smysl po zvedat oči k nebi. Taky někdy vítejte a moc děkuji za váš čas. Dobrý den. Děkuji za pozvání. Vy jste studovala bohemistiku, potom jste studovala v Paříži. Je a tam jste se, jak jsem se dočetla, cituji, posunula k filozofii a teologii. Co za tím posunem bylo?
-
Jaká inspirace? Já jsem se vlastně začala posouvat k filozofii ještě před tím svým odjezdem do Paříže. Bohemistiku jsem začala studovat, protože jsem měla ráda literaturu. Zároveň jsem se už na střední škole zabývala hodně současným výtvarným uměním, ale úplně nakročit směrem k dějinám umění mě v té době nelákalo, protože mi přišlo, že na té pražské kunsthistorii se učí víc staré umění a mě zajímalo to nové. A hodně mě už v průběhu toho studia bohemistiky začalo zajímat nejenom, jak ty věci vypadají, ale taky proč. Takže ta cesta k filozofii byla přes filozofii umění, od teorie literatury, víc k filozofii umění. A protože mě zajímaly taky hodně v té době křesťanští spisovatelé katoličtí jako Jan Zahradníček, Jan Čep, Josef Florián, Bohuslav Rejnek, tak jsem v té době, tak jsem natrefila na takového francouzského filozofa myslitelem, žáky return. A ještě teda před tím svým odjezdem do Paříže. Úplně přesně spolu nesouviselo to, že jsem se zabývala, začala jsem si číst Murray, ten, co bylo v češtině. Ale do té Paříže jsem prostě chtěla. Cítila jsem, že je tam moje místo. A když jsem tam přijela, tak jsem začala horečně navštěvovat všechny možné semináře, nejenom ty překladatelské, bohemistiku s Xaverem Gal myš m, kde jsem se teda mimochodem leccos naučila i co se týče překladu, taky mě u něj zajímal hodně ten pohled na střední Evropu, na Čechy, který je jiný, že vozy odjinud, než jsem, než jsem byla zvyklá z té pražské bohemistiky. Typ, úrazy byly jinde a tak. A potom mě teda na shledanou. Tak to bohatství, to, co do čeho všeho si můžu vrhnout, takže jsem toho využíval a plnými doušky a zůstala jsem tam dva roky, teda.