Jak to bylo doopravdy
„Pomlčková válka“ o názvu republiky opravdu stála na začátku rozpadu Československa, hodnotí historik Tůma
Jak to bylo doopravdy
Plus
Když 23. ledna 1990 projednával československý parlament návrh zákona o odvolání zkompromitovaných poslanců, objevil se nečekaně v pracovně Alexandera Dubčeka prezident Václav Havel. Následně před poslanci vystoupil, přestože s tím nikdo předem nepočítal. Řekl, že je potřeba změnit název republiky, státní znaky a název armády. Vypadá to v době tehdejší překotných změn jako maličkost, brzy se ale ukázalo, že to byl problém. Tek tehdy začala takzvaná Pomlčková válka.
Ivana Chmel Denčevová
Účinkuje: historik Oldřich Tůma
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš
Přepis epizody
-
Striktní požadavek Slovenska na rozdělovací čárku v názvu republiky považujeme v Čechách jako netaktnost a surovost. Netaktnost proto, že naposled se rozdělovací čárka objevila v tragických po mnichovských dnech a navždy je s nimi spojena surovost proto, že nám oktrojuje proč a jakým právem. Neexistující název Česko, nebo dokonce Česko s malým č. Vždyť se z toho vyklube ponižující Čechách.
-
Napsal publicista a komentátor Jiří Hanák. Požadavek oné rozdělovací čárky v novém názvu státu po listopadu 1989 souvisel s několikaměsíčním děním plným emocí pouhých pár týdnů po pádu komunismu v Československu. Otázkou tématem dnešního, jak to bylo doopravdy, je. Pomlčková válka. Nebyla předzvěstí rozpadu Československa. Ze studia zdraví Ivana Chmel Denčevová. 20. ledna roku 1990 a se zcela nečekaně objevil v parlamentu prezident Václav Havel. A ten ve svém vystoupení řekl milé poslankyně, milí poslanci, jako prezident republiky mám právo přednášet federálnímu shromáždění zákonodárné iniciativy. Tohoto svého práva jsem dnes využil a některé závažné návrhy vašemu předsedovi předal. Jde o návrhy vzájemně provázaných změn, které musejí být provedeny současně, nemá-li dojít ke zcela zbytečným ekonomickým ztrátám. Jde o změny, které jsou ve vzduchu, o nichž se všude mluví, které kdekdo očekává, po nichž veřejnost, jíž se především cítím odpovědný, hlasitě volá. Jde o změny, k nimž vývoj evidentně směřuje, které nová ústava, ať již bude jakákoliv, zcela určitě do sebe zahrne a již je z mnoha důvodů, včetně důvodů opět ekonomických, nepoměrně výhodnější provést ihned. Jistě už tušíte, o čem mluvím. Mluvím o názvu naší republiky, o našich státních znacích, o názvu naší armády.
-
Proč byl Havlův projev nečekaným? Otázka pro hosta pořadu, historika Dr. Oldřicha Tůmu.
