Počátkem týdne v Pekingu uzavřeli představitelé hlavních palestinských hnutí dohodu o vytvoření tzv. prozatímní vlády národního usmíření. Ta by měla vládnout v Gaze, až tam skončí válka. Všichni vědí, že boje v Gaze jednou skončí a že bude potřeba připravit se na poválečnou správu této oblasti. Nikdo přitom zatím neví, jak a kdy válka skončí. Tento okamžik se ale nepochybně přibližuje. V těchto dnech jednal ve Spojených arabských emirátech zástupce Izraele o tom, že by v Gaze vládla reformovaná samospráva, a to za pomocí arabských a evropských zemí. Toto schéma by fungovalo zhruba rok a stabilizovalo situaci v otázkách bezpečnosti a humanitárních záležitostí. Aby cokoli podobného Gaze fungovalo, bude nejdříve potřeba vyřešit dvě otázky, zda a v jaké podobě přežije Hamas a pokud ano, jak bude vypadat jeho spolupráce s palestinskou samosprávou pod vedením hnutí Fatah. To zatím vládlo na západním břehu. Mezi oběma organizacemi probíhá skrytá občanská válka, a to zejména od té doby, co Hamas své soupeře v roce 2007 vyhnal z Gazy a palestinský proto stát se tak rozdělil na dva celky. S odlišnou vládou. Fatah a Hamas se setkali už mnohokrát, ale vždy zůstalo jen u deklarací. Jejich představy o společném soužití i o podobě státu se dosud zásadně lišily. Tedy zda se mají Palestinci spokojit jen s částí požadovaného území, zda mají uznat Izrael a jeho právo na existenci, opustit ozbrojený boj a také zda vůbec Hamas hodlá sdílet moc, pokud opět dostane šanci získat monopol. Teď se ale situace změnila a je zřejmé, že po válce bude potřeba Gazu spravovat jinak. A také že je nějaký nový druh administrace umožní poválečnou obnovu pásma. Pokud by se takové schéma podařilo vytvořit, do Gazy by pravděpodobně přicházelo mnoho zahraničních peněz. Nová situace nespočívá jen v destrukci Gazy, ale i v tlaku, který na Hamas vyvinul Izrael. Možná také Hamas ztratil respekt u mnoha Gaza nu, Hamas má nyní větší motivaci se dohodnout na všeobecně znějící deklaraci o vzniku společné vlády v dočasných hranicích. Obě hnutí ale také čelí malé legitimitě. Jejich moc nespočívá v demokratických volbách. Nejsou považovány za dobré správce běžných záležitostí a jejich cesta ke státnosti zatím selhávala. Platí to i pro Fatah. Sílí proto tlak i na samotného Mahmúda Abbáse, aby se nějak dohodl a umožnil poválečný rozvoj Gazy i západního břehu a případně i samostatnost Palestiny. Možná nejpodstatnější na celé schůzce Hamasu, Fatahu a dalších palestinských frakcí je fakt, že se odehrála v Pekingu poté, co vloni Číňané zprostředkovali celkem významnou dohodu mezi znepřátelenými mocnostmi a Íránem a Saúdskou Arábií. Je to další případ, kdy se Peking úspěšně prosazuje jako důležitý hráč na Blízkém východě. Symbolicky tak z podobných rolí vytěsňuje Ameriku i Rusko, získává vliv i prestiž a navíc stabilizuje oblast, odkud čerpá fosilní paliva pro svou stále rostoucí ekonomiku.