Slovenský premiér Robert Fico přijel na dlouho očekávanou návštěvu Prahy, kde se sešel s nejvyššími ústavními činiteli ČR. Ačkoli bývají česko-slovenské vztahy označovány jako nadstandardní a bezproblémové, tentokrát bylo něco trochu jinak. O nějaké přílišné srdečnosti vůči hostovi se rozhodně hovořit nedalo. Spíš to byla taková povinnost vůči představiteli země, s kterou ČR pojí velmi pozitivní emoce. V tisku se dokonce spekulovalo, že se český prezident Petr Pavel původně odmítl se staronovým slovenským premiérem oficiálně sejít. Pokud by to tak skutečně bylo, rovnalo by se to malému diplomatickému skandálu, který by neměl v česko-slovenských vztazích obdoby. Fico se v Praze choval jako vždycky, jako by byl z teflonu a nic na něm neulpělo. Na tiskové konferenci s Petrem Fialou si pochvaloval pohostinnost, jaké se mu během několika hodin strávených v Praze dostalo. Musel ale cítit určitou rezervovanost. Nepříjemné otázky českých novinářů odbyl obvyklou dávkou arogance. Fico ale také dodal, že česko-slovenské vztahy poznamenal zub času. Od vzniku obou samostatných republik si obě země prošly podle Fica krizemi i finanční a pandemickou, a proto nebyl prostor na jejich inventuru, zdůraznil potřebu toho, že československým vztahům se musí dát konkrétní obsah. Nelze podle něj zůstat jen u vzpomínkového optimismu. S výjimkou dodávek zbraní na Ukrajinu máme podobné postoje, naznačil Fico rozdíly v prioritách zahraniční politiky. Stejně jako před několika dny ministr zahraničí Juraj Blanár, i slovenský premiér teď v Praze zopakoval, že Slovensko se plně hlásí ke členství v EU a Severoatlantické alianci a chce si plnit příslušné závazky. EU je náš životní prostor, řekl Fico. Znamená to tedy, že všechny obavy z Ficova návratu do čela vlády byly zbytečné. Zůstane nakonec v zahraniční politice zachována kontinuita a prozápadní směřování Slovenska? Na oddechnutí si je ještě příliš brzo. Fico se zatím pořád ještě zaběhává nejenom domácí, ale i zahraniční politice. Jakou politiku bude skutečně prosazovat, to se možná ukáže brzy, a to na prosincovém summitu EU v Bruselu. Tam budou evropští premiéři mimo jiné diskutovat i o Ukrajině. Fico bude moct dokázat, jak vážně je možné brát jeho slova o pokračování prozápadní orientace Slovenska. Pokoušet ho budou slova maďarského premiéra Viktora Orbána o nutnosti hájit národní suverenitu, o boji proti domnělému diktátu z Bruselu, hlavně ale o potřebě dosažení míru na Ukrajině, a to i za cenu toho, že Rusko by s téměř dva roky trvající války vzešlo jako faktický vítěz. Možná si pak Fico vzpomene i na slova, která v létě během volební kampaně pronesl jeho stranický místopředseda Luboš Blaha na vzpomínkovém shromáždění SNP ve Zvoleněvsi. Tam mimo jiné prohlásil, že odjakživa přicházelo ze západu všechno špatné, epidemie nebo válka, naopak z východu osvobození a mír. Blaha za to sklidil obrovský potlesk od publika a hodně mu tleskal i samotný Fico. Teď může slovenský premiér ukázat, která s jeho tváří má navrch. Zda národoveckou, populistická, nebo evropského konstruktivní.