Není obvyklé, aby široká veřejnost nejen znala jméno, ale i mnohé skutky nějakého vysokoškolského děkana. Ale v případě Miroslava Ševčíka, loni na podzim odvolaného z šéfování Národohospodářské fakulty rektorem VŠ ekonomické v Praze, tomu tak je. Ševčík o sobě umí dlouhodobě dávat vědět skrze kdeco pro média aspoň lehce skandálně přitažlivého. A ostatně se v obecném prostoru vyskytuje od 90. let jako jedním ze zakladatelů Liberálního institutu hlásícího se k Václavu Klausovi a na prestižní fakultě si postupně vybudoval silnou pozici, dokonce podle mnohých zcela dominantní. Zbavoval se pedagogů, kteří vůči němu nebyly bezvýhradně loajální, nebo ji přiměl k odchodu a místo nich dosazoval osoby, jaké by se za jiných okolností na podobné posty těžko dostali. Tudíž mu byly plně zavázány a zůstaly věrné. I když Ševčíka bojím protahovaných peripetiích, nakonec rektor přece jen funkce zbavil, neboť podle něho děkan poškozuje renomé školy jak svým politickým angažmá stranu trikolóra dokonce nabádal studenty volit, ale i vulgárními vystoupeními na protestech jiných extrémních organizátorů atd. až k účasti v davu hodlajícím strhnout ukrajinskou vlajku z Národního muzea. Z čeho jsi Ševčík trapně vymlouval? A co je ale závažnější fakulta upadá, hlásí se na ní stále méně studentů a vyučující nebere ekonomická obec vážně. Ševčík však měl podstatný akademický senát fakulty pod kontrolou. Ten se za něho opakovaně stavěl. A jak s, děkan ho evidentně pořád ovládá, neboť když byla zvolena do čela fakulty Ševčíková, příznivkyně Adéla Zubíková takřka obratem ruky stanovila Ševčíka proděkanem, přičemž nikdo nepochybuje, že fakultu de facto povede dál zase on. Neboli se příslovečně dveřmi vyhozený vrátil oknem. Na to ovšem zřejmě bude muset rektore reagovat ničím menším než zrušením fakulty. Nástroj k tomu má, když jeho návrhem souhlasí i akademický senát celé školy. A k tomu tam nálada zřejmě je. Bude hotovo. Ševčík to určitě napadne soudně. Brání se tak doposud i loňskému odvolání, ale zvratu těžko dosáhne. A tak říkajíc na zelené louce může vzniknout fakulta téže specializace, ale tentokrát se světlou perspektivou. Bude to sice bezprecedentní, ale nevyhnutelné. Ve vzduchu i pak sice zůstane viset otázka, jestli se rektor Dvořák neměl aspoň pokusit Ševčíka v rukou pevně provázanou strukturu rozetnout daleko dřív a nenechat věc dojít k poměrně dramatickému konci. Ale vysoká míra akademické svobody mu určitě také svazovala ruce.