Názory a argumenty

Petr Hartman: Prezident Pavel poprvé neprosadil v Senátu kandidáta na ústavního soudce

Názory a argumenty

Petr Hartman: Prezident Pavel poprvé neprosadil v Senátu kandidáta na ústavního soudce
Kandidát na ústavního soudce Pavel Simon v Senátu

Plus

Nezáleží na tom, jak věci jsou, ale jak se jeví. Povzdechl si kandidát na ústavního soudce Pavel Simon. Učinil tak v momentu, kdy opakovaně v Senátu vysvětloval některé své kroky týkající se jeho verdiktů a také jeho mimosoudního života. Hlasování rozhodlo o tom, že se drtivé většině senátorek a senátorů jevil jako nevhodný kandidát na soudce Ústavního soudu.
Petr Hartman

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Nezáleží na tom, jak věci jsou, ale jak se jeví, povzdechl si kandidát na ústavního soudce Pavel Simon. Učinil tak v momentu, kdy opakovaně v Senátu vysvětloval některé své kroky týkající se jeho verdiktů a také jeho mimosoudního života. Hlasování rozhodlo o tom, že se drtivé většině senátorek a senátorů jevil jako nevhodný kandidát na soudce Ústavního soudu. Důvody byly různé od působení ve firmě zabývající se určitou formou čínského cvičení až po verdikty, ve kterých byl podle názoru některých senátorek a senátorů příliš na straně státu na úkor poškozených občanů. Pavel Simon se snažil některé kritické výtky vyvrátit, úspěšný však nebyl. K poměrně výrazné porážce se propracoval přes dílčí úspěch. Podařilo se mu přesvědčit prezidenta republiky a jeho poradní tým o tom, že by byl pro Ústavní soud přínosem, což mu samo o sobě křeslo ústavního soudce zajistit nemohlo. Musel ještě podstoupit schvalovací proces v Senátu a zároveň se vyrovnat s velkým zájmem médií. Viceprezident Pavel domnívá, že dříve nebylo běžné tak detailně prověřovat kandidáty. Není to pravda. Už v dobách prezidentů Václava Klause a Miloše Zemana se museli někteří uchazeči o post ústavního soudce vypořádat s nepříjemnými otázkami a s tlakem veřejnosti, což se projevovalo i při projednávání těchto kandidátů v Senátu. Rovněž v některých případech nebylo úplně podstatné, jak profesně a lidsky kvalitní jsou, ale jak se jeví těm, kteří nominaci schvalovali, někteří dostatečnou podporu v Senátu nezískali. Petr Pavel se tak bude muset stejně jako jeho předchůdci vyrovnat s tím, že nemusí mít vždy šťastnou ruku. Například Václav Klaus ji neměl hned osmkrát. Pavla Simona nepotěší, že se zapsal do historie jako první odmítnutý kandidát současného prezidenta. Mohl jím být Robert Fremr. Ten však navzdory problematickému působení v řadách justice před listopadem 89 senátním sítem prošel. Po sílícím tlaku veřejného mínění a otálení prezidenta s jeho jmenováním se sám nominace vzdal. Právě tento moment mohl motivovat horní parlamentní komoru k tomu, aby při prověřování dalších kandidátů byla ještě důkladnější. Petr Pavel nemůže počítat s tím, že další jeho návrhy budou projednávány rychle. Přitom už v listopadu vyprší mandát Radovanu Suchánkovi a v lednu Jiřímu Zemánkovi. Je pravděpodobné, že prázdných křesel Ústavního soudu tak bude přibývat. Rozruch kolem Roberta Fremra a Pavla Simona může odradit některé vytipované kandidáty nebudou chtít podstoupit podobné martyrium. Kvalitě ústavního soudu by to nemělo ublížit. Jeho soudce by se měl s podobnými věcmi umět vyrovnat. Měl by to být člověk, který nejenom vzbuzuje důvěru, ale je zároveň vyrovnanou a odolnou osobností.

Více z pořadu

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu