Radiokniha
Proluky (4/12)
Plus
A tak vzal muž Pipsi do Nymburka, kde strávil svá nejpěknější léta, s nadšením ji tam prováděl, dokonce ji dovedl i k pivovaru. „Nikdy se nedíval tam, kam mi poručil, abych se dívala já, ale vždycky hleděl na mě, jak na mne působí to, co tam vidím.“ Jenže pivovar už není, jaký býval, je plný nářadí a rezatých nástrojů, zanedbaný a smutný. Čas plyne, mění se doba, místa a lidé mizí… Ale každé jaro znovu zpod sněhu vykouknou křehké květy sněženek.
