Jak to bylo doopravdy
Přemysl Otakar II. byl obětí svého velikášství. Ale šlo i o velmi schopného politika, připomíná historička
Jak to bylo doopravdy
Plus
Původně s tím nikdo nepočítal, protože se narodil jako druhý syn, takže pro zemi a historii měl být „bezvýznamný“. Okolnosti související se smrtí jeho bratra a následníka trůnu Vladislava, ho ale přivedly na královský trůn. Možná i proto byl nejprve „synem ztraceným v pramenech“, pak ale moravským markrabětem a vůdcem odbojné šlechty, a to až k pozici rakouského vévody a evropského krále.
Ivana Chmel Denčevová
Účinkují: Eva Doležalová, historička
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 25. 4. 2022
Přepis epizody
-
Bosně zmoudřel vladař nebohý pozdě začal po zvedat svůj hlas. Kdo nedrží osud za rohy, marně ho pak chytá za ocas příliš pozdě. Na svou škodu chtěl bez vesel proti proudu veslovat král na národu, z něhož vyšel měl víc lpět a svou čest by získal zpět. Král však ve své nerozumné píše českou šlechtu utlačoval spíše na rytíře krásného. Na Záviše tak štvalo, že ten musel za hranice uprchnout a pana vítkovce připravil Král o ústecký hrad.
-
U.
-
Píše tak řečený Dalimil ve své kronice, konkrétně v části nazvané o protivenstvích, která činil král českým pánům. A kronikář pokračuje těmito slovy když pak Čechy žádal o podporu, dočkal se jim mlčení a vzdoru do očí. Pasti Liška jednou padne. Od toho vzít nechce sousto žádné ani v nouzi. A tak mohl být jist Král, že všude najde nenávist. Proto řek až se vrátím z války zarputilý otcům hlavy napravím na Petříně postavit dám špalky, pokryji je rouchem krvavým, vysmějí se pánům do očí. Na Pražský most Čech už nevkročí.
