Rozhlas Daniele Kolářové učaroval už v dětství, když poslouchala rozhlasové pohádky. To ještě nevěděla, že později v rozhlase mnohé postavy sama ztvární. Mezi její stěžejní role patří Eržika z Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka, paní Alvingová v Ibsenových Přízracích či farářka ve hře Pera Olova Enquista V hodině rysa. Rozhlasové herectví považuje za jednu z nejtěžších disciplín, kterou prý v začátcích trochu podcenila, protože netušila, co všechno mikrofon dokáže prozradit o herecké přípravě.

Daniela Kolářová (1946) rozhlasové publikum okouzlila jako Irene v rozhlasové dramatizaci slavného románu Johna Galsworthyho Sága rodu Forsytů. Právě za tuto roli získala v roce 2000 hlavní cenu v anketě Neviditelná herečka. V rozhovoru pro Týdeník Rozhlas poté uvedla: „Práci v rozhlase mám velmi ráda a vždy se na ni těším. Spoustu věcí, s nimiž jsem se nesetkala v divadle, mi vynahradilo rádio. Obohatilo můj herecký rejstřík, umožňovalo mi jít dál.“ Znovu se nejlepší Neviditelnou herečkou stala v roce 2013, kdy ji posluchači a posluchačky ocenili za její ztvárnění ženských postav v severských dramatech Henrika Ibsena a Pera Olova Enquista. V roce 2016 načetla jednu kapitolu z knihy Doba z druhé ruky od Světlany Alexijevičové, v níž autorka v rozhovorech se současnými Rusy odhaluje, jaké naděje, zklamání, frustrace i zmatky přinesl rozpad Sovětského svazu.

Daniela Kolářová pro rozhlas pracuje ráda, protože, jak říká, práce pro rádio obohatila její herecký rejstřík a projev. Jedná se totiž o zvláštní disciplínu, která vyžaduje intenzivní přípravu. Pro správné uchopení textu musí herec dílo, které má interpretovat, přečíst ne jednou, ale třeba pětkrát. Musí nejprve sám odhalit všechny jeho významy a pointy, aby ho poté mohl náležitě zprostředkovat posluchačům. Je také přesvědčená, že „mikrofon kromě toho, že rychle odhalí vnější chyby – například ve výslovnosti, má i tu zázračnou vlastnost, že odkope vnitřní prázdnotu. Nedá se ošulit krásnou intonací.“

Pro Danielu Kolářovou můžete hlasovat zde.