Medailonky nominovaných osobností
mujRozhlas
Jiří Adamíra už ve svých hereckých začátcích zaujal zvláštním šarmem, noblesním mnohovrstevnatým projevem a hlasem, jímž si podmanil každého posluchače a posluchačku. Před mikrofonem se objevoval ve vzájemně protichůdných rolích v dílech nejrůznějšího druhu: od četby na pokračování přes komedii až po filozofické úvahy. Díky svému věcnému přístupu k textu často ztvárňoval úlohu vypravěče. Herectví vnímal jako vzrušující dobrodružství. Tvrdil, že herec nesmí být jen talentovaným lhářem, ale zároveň musí být i fanatickým vyznavačem pravdy.
Jiří Adamíra (1926–1993) ztvárnil v rozhlasových hrách mnoho postav díky hlasu, kterým dovedl doslova čarovat. Mezi jeho známé role patří například Radla, vychovatel na Libici, v Nepilově historickém apokryfu Oldřiška, nebo humorista Mark Twain v některých dílech Rady moudrých. Tyto přímé přenosy besed, které ve skutečnosti nikdy neproběhly, vznikaly v šedesátých letech podle scénářů redaktorky Dity Skálové. Na dotazy posluchačů tu v podání předních herců odpovídaly skutečné historické osobnosti.
Recenzenti v jeho nízko položeném hlase slýchali jakousi kovovou pevnost, což ho mimo jiné předurčovalo k úlohám autoritativních osobností, vladařů a králů. Připadla mu například role anglického krále Richarda III. ve stejnojmenné hře Williama Shakespeara, jejíž adaptaci pro rozhlas v roce 1964 natočil Josef Červinka. Poslední úlohou, v níž Jiří Adamíra před rozhlasovým mikrofonem vystoupil, byla role Maurice Castlea, příslušníka britské Tajné zpravodajské služby a zároveň ruského špióna. Dramatizace vznikla na základě románu Grahama Greena Lidský faktor. Její poslední, osmá část, se nahrávala v červnu 1993 a již v srpnu téhož roku těžce nemocný herec zemřel. Castleovu ženu Sáru, s níž se hrdina v závěru hry loučí, představovala hercova partnerka Hana Maciuchová. Právě ona popsala celoživotní neokázalé herectví Jiřího Adamíry následujícími slovy: „Byla to práce plná ryzích emocí a obsahu."
Hlasovat pro Jiřího Adamíru můžete zde.
