Ještě před krátkým časem byla italská premiérka Georgia miliony za hvězdu kremelské kupoli. Vykopl o řešení uprchlické otázky pomocí táborové expozitury umístěn na území Albánie. Nový z představitelů členských zemí EU rokujících na nedávném summitu o uprchlické otázce, si ji dával za následováníhodný příklad. Podle premiérčina konceptu uprchlíci směřující na území Itálie jsou odkláněni do albánského tábora. Nachází se pod italskou zprávou. Žádost o uprchlický azyl. Vyřizují zde i na výsledek. Běženec čeká zde, vyjde-li v jeho neprospěch. Už sama skutečnost, že se nachází mimo italské území, napovídá, že už urazil půl cesty zpět. Ne deportace do konceptu, jejichž si nemohla vynachválit předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Po summitu v pátek 18. října hodil vidle. Příslušný soud v Římě koncept odmítl. Porušuje azylové právo. Běženec, kterému úřady odmítnou poskytnout azyl, ať už z jakýchkoli důvodů, má právo se proti rozhodnutí odvolat a dovolávat se názoru soudu. To je neuskutečnitelné, nachází-li se mimo příslušnou soudní jurisdikci na území Itálie, ale v Albánii. Soud proto nařídil, pokud se v Táboře už ocitly běženci, aby byli okamžitě převezeni do Itálie. Týkalo se to hlavně 16 utečenců umístěných v Albánii, kterým ve zrychleném řízení byl azyl odmítnut. Měli se proto rovnou vrátit do domovských zemí, do Bangladéše a Egypta. Podle soudu do zemí v žádném případě nijak bezpečných.

Rozhodnutí římského soudu premiérku rozladilo. Okamžitě svolala vládu, aby se s ní podělila o své rozčarování. Společně dospěli k názoru, že určovat, co je bezpečná země a které to jsou, není na soudu, ale na vládě. Jedná se o otázku po výtce politickou. Vláda proto vydala dekret, v němž vyjmenovala bezpečné země a dekret na základě jejich politického vývoje bude každých šest měsíců inovovat. Soud ale ohrozil obdobné plány předsedkyně Evropské komise, které má se třetími záchytnými zeměmi, jako jsou Libanon, tuny z Libye, Maroko a Mauritánie, vřadil. Z těchto zemí se běženci rozhodně a čtu mají rovněž čekat na azylové řízení v bezpečí nenacházejí. Proti rozhodnutí příslušných azylových úřadů rovněž nemají ke komu se odvolat. Jak se zdá, Evropa hledající zástupná řešení tu zas bude před běženci stát vyděšeně a s prázdnýma rukama.