Trochu se to čekalo a trochu je to šok. Mezinárodní trestní soud vydal zatykače na dva izraelské politiky a jednoho představitele Hamasu. Jde o krok, který nemusí mít reálný dopad, ale jeho symbolická váha je veliká. Rozhodnutí ICC je možné hodnotit ze dvou úhlů právního a politického. Právně vzato nelze s vydáním zatykače moc dělat než konstatovat, že je na světě. Jde o rozhodnutí soudu na základě dokumentů, které shledal jako relevantní. I když zatím jde jen o rozhodnutí o zatykači, nikoli o vině. Soud tvrdí, že se zajímají jen o právní stránku, tedy posouzení, zda pravděpodobně došlo nebo nedošlo k porušení zákonů. Nic víc skutečnost, že hodlá soudit dva izraelské představitele a původně tři, nyní už jen jednoho představitele Hamasu, prý neznamená, že je staví na jednu úroveň. Z procesního hlediska zůstává nejasné, jakým způsobem hodlá soud dokázat propojení mezi premiérem a bývalým ministrem a konkrétními rozhodnutími bez přístupu k izraelským dokumentů. A za druhé není zřejmé, proč soud nevyčkal na vyslechnutí izraelské strany. Prokurátor Karin Ahmad Chán nečekaně podal žádost o vydání zatykače dříve než uskutečnit plánovanou a pak náhle zrušenou návštěvu Izraele, kde měl získat podklady od Izraelců. Spekulace zní, že rozhodnutí urychlila jeho obava, že bude obviněn ze sexuálních deliktů, ať už skutečných, nebo smyšlených. To už jsme u politické roviny věci. Je charakteristické, že média drtivou většinu pozornosti věnují zatykači na Izraelce a nikoli představitelé Hamasu. Izraelští představitelé včetně prezidenta, který je odpůrcem Netanjahuovy vlády, chápou věc jako útok na svůj stát, jeho legitimitu a jako ohrožení práva na obranu. Jsou ty, vychází z dokumentů, které mu dodal Hamas a palestinská fronta pro osvobození Palestiny a opomíjí prý okolnosti na bojišti. Podobně kriticky se k věci staví i Spojené státy, a to dosluhující i nastupující administrativa. USA nejsou signatáři úmluvy o zřízení soudu, ale pravděpodobně zesílí politický tlak na tuto instituci. Pro státy, které vysílají své vojáky do válek, je celá věc velmi ošemetná, protože ukazuje značnou vratkost jejich postavení. Izraelci, stejně jako jejich odpůrci, chápu rozhodnutí o uvalení zatykače jako politickou prohru Jeruzaléma. Je skoro ironické, že rozhodnutí soudu uvítal i Hamas, i když ho žaloba explicitně viní z činů, které podle jeho západních příznivců neudělal. Není jasné, jaký bude mít vydání zatykače praktický dopad. Izrael není signatářem dohody o ICC, ale Netanjahu ani Caland nebudou moci navštěvovat ty země, které jimi jsou, a to přinejmenším do doby, kdy by je soud hypoteticky zprostil obvinění. Ironií je, že zatykač byl vydán v okamžiku, kdy Netanjahu čelí nové a vážné hrozbě ze strany domácí justice kvůli manipulaci jeho spolupracovníků s tajnými dokumenty. Lidé se mohou sázet, který právní problém dostane premiéra dříve. Brzy to ale asi nebude.