Současná vlna veder, sucho, nebezpečí požáru a další nepříjemnosti by nás mohli přesvědčit o tom, že klimatické změny skutečně postupují rychleji, než jsme si ještě nedávno mysleli. A to se střední Evropě extrémní projevy klimatického rozvratu zatím spíše vyhýbají. Zažili jsme vlny abnormálních veder jako obyvatelé Británie nebo jihoevropských zemích. Ani mraky hnědého kouře z kanadských lesních požárů, které nedávno zaháleli New York. To je také důvod, proč západních zemí bere veřejnost klimatickou krizi mnohem vážněji. Bohužel státy ale proti ní pořád nedělají dost. Příkladem chvályhodného záměru, který ale zůstal na půl cesty schválení nutno dodat velice těsnou většinou zákona o biologické rozmanitosti v Evropském parlamentu. Zákon má zajistit obnovu přírodních ekosystémů, posílení biodiverzity a odolnosti vůči důsledkům klimatické krize. Mezi navrhovaná opatření patří zejména podpora udržitelného zemědělství, výsadba zeleně ve městech, ochrana opylovačů, obnovení mokřadů a navrácení říčních toků do původních koryt tak, abychom dokázali zadržovat vodu v krajině, což je mimochodem i náš velký problém. Proti zákonu o biologické rozmanitosti vystupovali nejvíce evropští konzervativci, podle kterých zničí živobytí zemědělců. Nakonec byla proto z původní verze zákona vyškrtnut a některá ustanovení týkající se právě zemědělské politiky. Spor se vedl třeba o to, jak stanovit podíl zemědělských ploch, kde mají vzniknout úpravy bránící odvodňování krajiny či erozi půdy. Evropská komise navrhovala 10 %. Poslanci nakonec nechali rozhodnutí na jednotlivých státech. Jak to dopadne v ČR, kde jak pravicové, tak levicové vlády systematicky podporují velkovýrobu a průmyslové zemědělství, není těžké uhodnout. Odborníci se shodují, že praxe velkých monokultur a intenzivní způsob zemědělství budou při současném tempu oteplování čím dál méně udržitelné. Ovšem naše zemědělská velkovýroba je právě na tomto způsobu zemědělství postavena. Není proto divu, že většina europoslanců za ANO hlasovalo spolu s poslanci extrémistických stran Tomášem Zdechovským z KDU a Veronikou Vrecionovou z ODS proti přijetí zákona. Hájili tak zájmy šéfa svého hnutí, který je největším domácím zemědělci. Jak nedávno napsal známý slovinský filozof Slavoj Žížek, lidé raději projevuji ekologického rozvratu popírají, než aby jim čelili. Tato strategie je nám velice blízká. Ostatně naše země dala Evropě jednoho z nejzarytějších popíračů klimatických změn, bývalého premiéra, prezidenta Václava Klause. V jeho ideovém odkazu pokračují nový popírači, kteří přesvědčují veřejnost, že EU z nás chce svým Green Deal m udělat chudáky. Popírání klimatického rozvratu je společné pro populisty, kteří tvrdí, že globální oteplování je výmysl nikým nevolených elit, stejně jako pro autoritářské vůdce, kteří lidem nabízejí, že ochrání před ožebračováním způsobeným nákladnou ekologickou politikou. A nakonec i pro oligarchy, ať již vydělávají na intenzivním průmyslovém zemědělství, nebo na spalování fosilních paliv. Obě odvětví v době energetické krize vykázali enormní zisky. Popírači tedy mají dost solidní základnu. Je otázkou, jaké klimatické katastrofy nás budou muset ještě počkat, abychom si nutnost ochrany klimatu, přírody a krajiny uvědomili. Jak upozorňuje nejmladší generace, času už opravdu moc nezbývá.