Nově zvolený prezident Petr Pavel už během volební kampaně opakoval, že pokud bude zvolen, nebude házet vládě Petra Fialy klacky pod nohy, ale také, že není vládním kandidátem a nemá tudíž na vše stejné názory jako vláda. Pokud jde o slib vládu cíleně neoslabovat. Pavel už učinil první krok, když během svojí schůzky s dalšími nejvyššími ústavními činiteli dal jasně najevo, že na rozdíl od svého předchůdce nehodlá praktikovat vlastní zahraniční politiku, a že tedy bude své kroky v zahraniční politice koordinovat nejen s předsedy obou parlamentních komor, ale i s vládou, která za jeho kroky v zahraniční politice nese podle ústavy odpovědnost. Přesto ale nově zvolený prezident už naznačil, že bude mít na některé zásadní otázky poněkud jiný názor než vláda. Nejviditelnější rozdíl mezi ním a vládou panuje v otázce vztahů s Maďarskem, potažmo v otázce budoucnosti Visegrádské čtyřky. Ačkoliv Fialova vláda si poté, co maďarský premiér Viktor Orbán začal zpochybňovat snahy ostatních členů EU a Severoatlantické aliance uvalit účinné sankce na Rusko kvůli jím rozpoutané válce na Ukrajině, začala od Orbána držet jistý odstup. Dál udržuje v chodu visegrádskou spolupráci. Někteří představitelé vládních občanských demokratů obviňují Evropskou komisi, která s Maďarskem vede několik řízení kvůli porušování principů právního státu, že zasahuje nepřípustně do jeho vnitřních záležitostí. Orbánova konzervativní politika v otázkách rodiny a sexuálních menšin, jak se zdá, příliš nevadí ani lidovcům. A ačkoliv vládní Piráti Maďarsko v těchto otázkách otevřeně kritizují, celkově nejsou postoje vlády k Maďarsku ostře kritické. Dal se konají schůzky představitelů Visegrádské čtyřky za účasti Orbána. Na nich lídři všech čtyř zemí dál deklarují regionální jednotu. Pavel už dal najevo, že k porušování principů právního státu a liberální demokracie v Maďarsku, jakož i roli Maďarska coby jakési páté kolony Ruska v EU, zastává mnohem tvrdší postoje. Několikrát dokonce naznačil, že by preferoval jinou formu regionální spolupráce, v níž by Maďarsko nemuselo nutně figurovat. To ovšem není jediný rozdíl mezi Pavlem a vládou. Nově zvolený prezident je také jasně pro přijetí eura a obecně zastává jasnější proevropské postoje než třeba vládní ODS. ČR se sice v minulém roce pod vedením vlády, v níž ODS hraje hlavní roli, dobře zhostila předsednictví EU, ale sjela ke konci předsednictví začal koketovat s užší spoluprací s Itálií, kde nedávno zvítězila ve volbách populistická pravice. Při setkání s novou italskou premiérkou Miléniovou dokonce mluvil o potřebě vytvořit cosi jako osud. Řím, Praha, Varšava, která by byla alternativou vůči hlavnímu proudu evropské integrace. Pavel by měl k takovým pokusům nepochybně výhrady a podal by tak pomocnou ruku ostatním stranám vládní koalice, které jsou k evropské integraci vstřícnější než ODS k domácí politice. Pavel ještě před nástupem do funkce začal projevovat jisté rozpaky nad vládní úpravou valorizace penzí. Vyžádal si proto setkání s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou a od vládní koalice se zřejmě bude lišit i v pohledu na daňovou soustavu. Volá po ucelené daňové reformě, nikoliv jen dílčích změnách, s nimiž počítá vláda. Je tedy zřejmé, že vláda nebude moci počítat s tím, že populární prezident se silným mandátem od voličů s ní bude ve všem souhlasit. Zároveň je ale už teď zřejmé, že případné spory s vládou se budou řešit jinak, než tomu bylo během končícího prezidentství Miloše Zemana. Pavel nebude vyvolávat spory a kontroverze, ale bude názorové neshody s vládou řešit spíše za scénou, což je pro českou politiku dobrá zpráva.