Evropská komise vytáhla do boje za posílení ekonomické bezpečnosti EU, a to zejména vůči čínské konkurenci, ale taky jako reakci na neblahou zkušenost se závislostí na Rusku a pokračující obcházení protiruských sankcí předložila balíček návrhů zaměřených na lepší kontrolu zahraničních investic přicházejících do unie, na bedlivější sledování evropského vývozu a na dohled nad evropskými investicemi směřujícími do zahraničí. Iniciativa zapadá do emancipačního trendu tzv. evropské strategické autonomie. Komisi se obává, že si evropské firmy, vývozci, dovozci a také výzkumné ústavy nedostatečně chrání před špionáží, únikem know-how či krádežemi patentů a výsledků vědeckého zkoumání. Také o to, aby unie nevyvážela výrobky použitelné proti ní a proti mezinárodní bezpečnosti ve zbraních a zbraňových systémech, případně neohrožovala sama svou bezpečnost, ale ani konkurenceschopnost povolováním podezřelých investic. EU je největší hráč ve světovém obchodu. Vyváží zboží a služby za více než 3,1 bilionu eur a dováží za 2,8 biliony. Svět se ale mění, což vyžaduje nový evropský přístup. Podle místopředsedy komise Valdise Dombrovskise nastal čas na prověrku reality. Pokud jde o rizika, kterým čelíme v době hlubokého geopolitického přerodu a rychlých technologických změn, zdůraznil, že nejde o zcela zásadní otočku, tedy o odchod od principu otevřenosti evropské ekonomiky, ale o přizpůsobení se realitě. Balíček obsahuje jen jeden legislativní návrh, který má zamezit tomu, aby se cizí firmy zmocňovali evropských společností včetně slibných start-upů, a to v citlivých oblastech, třeba robotiky, biotechnologií nebo letectví. V oblasti vývozu komise pouze nabádá členské státy, aby sladili kontroly a zamezili tak, že některé výrobky či technologie končí v nepravých rukách nebo napomáhají jiným zemím posilovat vojenský potenciál. K. Typická je dosud snaha bránit vývozům takového zboží do Ruska a jeho spojenců. Pokud jde o evropské investice ve světě, hodlá komise zkoumat, jak často při nich dochází k nežádoucímu přidávání špičkových technologií, které pak mohou být využity k vojenským nebo špionážním účelům proti EU, jejím spojencům a obecně mezinárodní bezpečnosti. Komise žehrá na roztříštěnost předpisů a rozmanitou praxi členských zemí, které poškozují ekonomickou bezpečnost unie jako celku. Burcuje vlády i ekonomické aktéry, aby si uvědomili nebezpečí a souhlasili s posílenou společnou regulací. Sama však nemá mandát pro její navržení a prosazení. Její balíček je proto spíše opatrný. V podstatě popichuje členské státy, aby se vzpamatovali a nabízí jim jisté postupy. Řešení však nevnucuje. Zdrženlivost komise plyne zajisté z vratkého smluvního základu, který nedává odpovídající kompetence. Podle všeho ji však vyvolává také momentální politická situace v samotné unii. Předsedkyně Ursula von der Leyenová si možná netroufá dráhy k některé vlády, a zejména tu německou, která hodně obchoduje s Čínou, pokud si má zachovat dobré šance na vlastní znovuzvolení do čela komise. Letos v červnu. Jsme tedy zřejmě také svědky poučné ukázky toho, jak momentální pragmatické potřeby ovlivňují i v rámci evropské integrace koncepční a dlouhodobé vize.