Nevládní organizace. Koncern se zabývá prevencí sexuálního násilí a obtěžování v české společnosti. Čerstvě tato ne v látka ve spolupráci s pražskou hromadnou dopravou spustila kampaň, která Pražany i návštěvníky jednak poučuje, co konsens považuje za nevhodné chování třeba v tramvaji, autobuse či m, a za druhé nabízí, jak se dá na nevhodné chování rozumně reagovat. Konsensu upozorňuje, že jako obtěžování chápe i zdánlivě menší činy třeba zírání, otírání se, nevhodné poznámky, blokování cesty nebo sezení na společném sedadle se široce rozkročenýma nohama, přičemž jedna se záměrně dotýká nohy vedle sedící osoby. Červeným hadrem a nábojem pro letní kulturní válku se ihned stalo zírání na plakátu. Koncert uvidíme upřené oči může v m a po dni vyčteme zírání je obtěžování v tramvaji ani jinde. O záměrné dotěrné pohledy nikdo nestojí. Jako spolucestující můžeme pomoct třeba odvedením pozornosti. I obyčejná otázka jede to na šumavskou, může někomu zachránit den. Všimněme si otírání, vyzývavé řeči, úmyslné dotyky. Ty zůstávají stranou. Jako slabinu kampaně si kritici vybrali zírání. Ozval se i Miroslav Kalousek. Na síti x napsal než jde žena ven, tak se většinou hezky obleče a upraví. Proč? Aby se na něj nikdo nedíval? Nemohu se zbavit dojmu, že kampaň je motivována frustrací těch, které pohledy nepřitahují. Když ne, čumí na mě, nebudou mít na nikoho. Žena se podle Kalouska upravuje pro to, aby se na ně druzí dívali. Ve skutečnosti se, že na opravu je především proto, aby se líbila sama sobě, aby byla se svým vzhledem spokojená. Až za druhé jí může jít i o to, aby se líbila, aby nevypadal blbě. Kalousek se mýlí i v tom, že v kampani koncertu vlastně jde o frustraci nepřitažlivých. Sexuálnímu obtěžování čelí ženy přitažlivé i nepřitažlivé. Navíc je pojem přitažlivosti naprosto individuální. V debatě pak politik pokračuje, že by si nikdy nepřál, aby sbor spravedlivých posuzoval, co je pohled a co je zírání. To může být totiž velmi subjektivní, někdy třeba jen podle aktuální nálady v kampani kontinentu se o žádném sboru spravedlivých nemluví. Nic takového neexistuje. Kalousek jistě dobře ví, jaký rozdíl je mezi pohledem a zíráním. Zírání je intenzivní. Mnohá žena rozumí, co se zíráním myslí. Znát i nepříjemné dotěrné pohledy, které ji hodnotí a svlékají a dávají to jasně najevo. Možná i někteří muži znají něco podobného. Dřív nás rodiče učili, že ukazovat na někoho a zírat na někoho není slušné. Tehdy jsme věděli, co to znamená. Ženy v debatách k tomu dodávají, že tyto vytrvalé svlékací pohledy bývají doprovozeny mlaskáním nebo i tichými neslušnými výzvami. Podstatné je, že to, že nám není příjemné, že jim to vadí. Proto se toho máme zdržet. Zřejmě jsme společnost, která potřebuje připomínat, že i žena, která je podle jakýchsi nepsaných měřítek oblečen a vyzývavě, má právo i v hromadné dopravě na soukromí, na očumování a nekomentování, stejně jako na to má právo žena oděná nevyzývavě.