Celou Evropou proběhla publikační vlna, při které statistické úřady oznamovaly, jak dopadl ekonomický výkon ve čtvrtém čtvrtletí a logicky v celém roce 2023. Evropané si už uplynulých čtyřech letech zvykli, že to není žádná sláva. V Česku a také v Německu to bývá obvykle nejhorší. To se potvrdilo. Za celý minulý rok poklesl hospodářský výkon Česka o čtyři desetiny %. U sousedů to bylo jenom o jednu desetinu lepší. Logicky by člověk nad tím mávl rukou, aby si ještě neprohluboval obvyklou lednovou depresi. Udal by však chybu. Hospodářské výsledky roku 2023 a komentáře k nim ukazují, že obnovit prosperitu nepůjde bez změny navyklého pohledu na svět. Jinými slovy je třeba změnit optiku. Je také zřejmé, v čem by ta změna měla spočívat v obou ekonomikách, v té české i německé, se koncem roku něco zlepšilo. Přestala totiž klesat spotřeba domácností. Dokonce proti předchozímu čtvrtletí o něco málo vyrostla. Ekonomové obou národů na to reagovali stejnými slovy záblesky světla, světlo lepších zítřků, světlo na konci tunelu. Takovými superlativy naplnily experti titulky svých článků. Přitom se nic významného nestalo. Vlastně byl někdo nemohl být překvapen, kdyby se čísla o spotřebě v příštím kvartále znovu zhoršila. Podstatná na celých statistických manévrech ovšem byla právě změna optiky. Česko a ostatně i Německo jsou země, které svou prosperitu budují exportem průmyslových výrobků. K hlavním ctnostem v rámci hospodářství i celé společnosti proto patří snaha vyrábět a produkovat. Proti tomu je spotřeba něčím málo obdivuhodným, dalo by se říci změkčilým. Je jasné, že občas musím něco nakoupit, abych se udržel v dobré kondici, abych se staral o rodinu. Ovšem místem realizace, které jí z přispívá k prosperitě, je továrna nebo provozovna služeb. Také proto se nikdo dlouho nepozastavoval nad tím, že zvláště v Česku lidé šetří nad míru obvyklou ve světě, a ekonomy spíše děsilo, že průmyslová produkce nedosahuje obvyklé míry růstu. Při bilanci uplynulého roku i pár dalších let předtím se však najednou ukázalo, že všechny ekonomické recese a stagnace způsobil pokles spotřeby. Tak dříve se kvůli pandemii zavíraly obchody, potom ceny roste 30 let nevídaným způsobem. Zvětšovala se proto nejistota a nikdo najednou nechtěl utrácet. Pokud ovšem neexistuje vyhlídka, že se mé osobní poměry zlepší, ztrácím také zájem nějak se vyznamenat. Práci, vymýšlet nové postupy či investovat do nových nápadů. Pak nefungují ani ostatní části ekonomiky závislé na lidské práci, tedy vlastně všechny. Teď tedy přichází dobrá zpráva, že lidé šetřit přestali. Dalo by se říci, že chtějí vylepšit svůj život. To se musí pozitivně projevit v pracovním procesu i v celé ekonomice spotřebou k vyššímu blahobytu. Co zní v českých uších jako paradox, je osvědčená pravda. Nakonec také v Čechách a na Moravě už jsme zažili, že právě spotřeba pomáhala k přechodu od stagnující ekonomiky ke zdravému růstu. V roce 2013 nastoupil guvernér ČNB Miroslav Singer před občany s výzvou, ať už konečně začnou utrácet. Bylo to v trochu jiném ekonomickém kontextu, protože Česku tehdy v důsledku přehnaných úspor domácností hrozila dokonce deflace. Také není jisté, jestli vzali spotřebitele Singrovu výzvu vážně. V každém případě se spotřeba domácností zvýšila nejdříve pomalu, potom stále rychleji a postupně se přidávali i další části ekonomiky. Pětiletou finanční krizi se tak podařilo úspěšně překonat. Proč by to tedy nemělo jít i v případě současného krizového období? Zřejmě si to pamatují i ekonomové, kteří dnes mluví o záblesku světla?